Everything Has Changed - H.S ✓

1.

Konečně se mi povedlo vyhrabat se z postele. Nechtěla jsem ani pomyslet na to že za nějakých devět hodin budu v letadle. Promnula jsem si své oči a vstala z postele. Zamířila jsem do koupelny. Vyčistila jsem si zuby , umyla obličej a oblékla si černé roztrhané upnuté kalhoty s bílou košilkou bez rukávů. Přeci jen už byl konec léta a sem tam vás lehký vánek ofoukl.

Vydala jsem se po schodech dolů do kuchyně. Na stole mě čekala snídaně od mámy ach jak mi tohle bude chybět . Na kuchyni byl lísteček že ona i táta museli něco důležitého zařídit a vrátí se do dvou hodin. Trošičku mě to zamrzelo to ano, ale věděla jsem že to muselo byt hodně důležité jinak by poslední den mého odchodu neodešli. Pořádně jsem se nasnídala.. Livance přijdou vždy k chuti. Po snídani jsem se vydala opět do svého už poloprázdného pokoje, byl čas dobalit oblečení, pár osobních věcí, notebook a spousty dalších maličkostí.

Trvalo mě to snad hodinu, než jsem se rozhodla co tu nechám a co si vemu sebou. Ježíši Mio dyť neodcházíš na trvalo ..- napovídal mi vnitřní hlásek v hlavě.

Akorát když se můj playlist přetočil opět na písničku Perfect tak bouchly vchodové dveře. Okamžitě jsem poznala že moji rodiče jsou doma. Moje tvrzení potvrdil hlas mé mámy, která na mě volala že dorazili domů. Když jsem sešla dolů čekalo mě překvapení. Nespočívalo v tom že má máma akorát strouhala mrkev a celer do vývaru, který měla včera v plánu, ani že můj táta zasedl místo v obyváku protože přesně za sedm minut mu jde jeho oblíbený pořad o autech. To je snad jediná věc co mají s mou tetičkou společnou. Ona má modré oči on hnědé. Ona je blondýnka on chytal odlesk do hnědé barvy... Ale moje překvapení spočívalo v malé stříbrné krabičce ve tvaru kytičky. Moje maminka vycítila jak krabičku propaluji pohledem a promluvila :        
" Srdíčko budeš nám tolik chybět . S tatinkem jsme chtěli aby sis na nás v tej Californii sem tam vzpomněla. Zdálo se mi to jako dobrý nápad. A Josh říkal že má opravdu něco významného,, Josh byl starý známý , který vlastnil zlatnictví naproti v naší ulici. Byl něco jako můj děda pamatuji si že když jsem vždycky šla s Jussem, Ryanem a Rebekou tak nás zastavil, ptal se nás co bylo ve škole a my jsme mu s jiskřičkami v očích vyprávěli jak Ell v šesté A dostala pětku , nebo jak Ryan uběhl kilometr v rekordním čase . On hltal každé naše slovo. Nikdy jsme neodešli s prázdnou . Vždycky pro nás měl schované aspoň lízátko, Nanuk nebo žvýkačku.Nad touto vzpomínkou jsem se pousmála . Zamyslela jsem se nad svým dětstvím . V naší partě byli čtyři lidi od jakživa snad co si pamatuji já, Bekka, Juss a Ryan naše nerozlučná čtyřka, která udělala víc průseru než užitku . Všichni z naší čtvrti nás brali z nadhledem od té doby co jsme soupeřili kdo vyleze na největší strom . Skončilo to tak že Justin měl nalomený kotník a Ryan menší otřes mozku když se ho Rebekah snažila předběhnout a nějak ji to nevyšlo, zaškobrtla , Ryan se jí snažil zachránit a nějak spadl on než ona. Byli to krásné vzpomínky, na které nikdy nezapomenu. Budou mi moc chybět ale mě teď potřebujou někde jinde. Z mého zamyšlení mě vyrušil až hlas táty: ''No tak beruško otevři to,,.. Pomalu jsem zatřásla hlavou abych z mé hlavy vyškrtla další naval myšlenek a přesunula jsem se ke stolu , kde jsem si do své dlaně vzala krabičku . To jsem neměla dělat protože když jsem ji otevřela spustil se mi vodopád slz. Byl to náramek , náramek , který sem moc dobře znala. Naší mi ho koupili k čtrnáctým narozeninám. Nesundala jsem ho tři roky . Ani si nepamatuju kde se mi vyvlíkl z ruky? Asi když naše parta měla nápad že půjdeme do klubu a já s Bekk jsme tančili na stole . Kluci se k nám pak přidali , bohužel ten stůl to nevydržel a my jsme spadli . Pak už ten náramek nebyl k nalezení . A teď? Jsem ho znovu po roku a půl viděla. Byl dokonalý , zlatý s přívěškami srdíček a korunek. Nikdy mi nesměl chybět na mém tanečním vystoupení . Ať šlo o mistrovství nebo jen pouho pouhý závod , dával mi pocit sebejistoty, když jsem se na něj podívala tak ze mě hned spadla nervozita. Přes to velké dojetí a slzy jsem na něj pořádně neviděla . Chtěla jsem vědět jediný : "Jak ho Josh našel? To není možný ! Myslela jsem že už ho nikdy neuvidím , byl přeci stracený.,, Máma mi odpověděla jednoduše: "Věř nebo ne Mio , ale tu stejnou otázku jsme položili Joshovi. Odpověděl že jeden chlapek ho přinesl a chtěl ho prodat. Nejprve nevěděl komu patřil ale pak si vzpomněl na tebe jak si mu o něm jednou vyprávěla,,. Byl si zcela jistý že to je on. Na nic jsem nečekala a objala jsem mé dokonalé rodiče ''Děkuju Děkuju Děkuju! Miluju vás. Ale teď mami je mi to moc líto , ale já se snimi musím rozloučit letadlo mi jede za nějakých šest hodin. Neodpustili by mě to. ,,
,,Ale to je jasný jen jdi.. Pořádně se s nimi rozluč. Odpověděl za mámu táta.

Vyběhla jsem ven jen co jsem si nazula boty a do ruky vzala lehký svetřík. Nemusela jsem je ani hledat věděla jsem kde jsou . Měli jsme tam domluvený sraz o půl jedné. Nespletla jsem se Ryan s Rebekou tam už byli. Když jsem se k nim přiblížila viděla jsem v dáli dobíhat Justina. Opět pozdě. Byla jsem tak deset metrů od nich když si mě všimli. Jejich obličeje nebyli veselé jako vždycky, neblýskali se jim v očích jiskřičky ani jejich rty nebyli pokřiveny do úsměvu . A u mě? U mě to bylo vlastně úplně stejné. Všichni jsme si uvědomovali že se vidíme aspoň na dva, tři možná i čtyři měsíce na posledy. Nevydržela jsem to a všechny je popadla do náručí . Chtěla jsem velké skupinové objetí , které se mi taky následně dostalo. Juss už už otevíral pusu že něco řekne , věděla jsem že to nebude nic oplzlého jako to měl ve zvyku, ale chtěl se semnou rozloučit, chtěl spustit svou řeč na rozloučenou ale já ho zastavila . Nechtěla jsem to a také jsem jim to řekla :,, Ne prosím ne . Nechci slyšet jak vám budu chybět , vím to , protože věřte že u mě je to to samé. Chci další dvě hodiny co s vámi stravím plné zábavy . Chci se s vámi smát a né plakat . Chci aby Justin spustil jak se zamiloval do mého zadku , aby Rebekah začala mluvit co maj u Calvina Kleina nového a u Rayna chci slyšet jak mu Sara Lestringová dala telefonní číslo. Žádné loučení ale nezapomenutelný den."Všichni se na mě podívali . Juss promluvil první : ,No když si už začala mluvit o tvém dokonalém pozadí proč to nerozvést." Celá má parta se začala smát včetně mě. To je ono.
Dvě hodiny jsme se procházeli po náměstí , šli jsme na zmrzlinu kde si Ryan objednal sedm kopečků , protože se nemohl rozhodnout jaké příchutě si dát. Čas se krátil a byl čas odloučení od nich. Bylo to sakra těžký ale chtěla jsem si naposledy ještě zatančit s mýma holkama. A tak jsem si musela pohnout. Každého jsem objala a rychle jsem se otočila aby neviděli můj proud slz co se vynořil na povrch. Doslova jsem od nich utekla. Nebudou se zlobit vím to. Loučení není moje silná stránka. Asi si myslíte proč odjíždím, proč to tady všechno nechávám. Sama nevím proč, vím jen že kdyby to bylo na opak, tak má teta Amy by ani nemrkla brvou , kdybych chtěla aby přijela za mnou. Musím to udělat.

Rychlou chůzi sem zamířila do tanečního sálu, kde naše skupina zkoušela. Byli jsme dobrý ,byli jsme sakra dobrý. Třetí místo na mistrovství USA. Chtěli jsme letos zlato , holky ví že be ze mě ani nepostoupí do semifinále . Bez žádný z nás. Každá měla své místo. Zvláštní bylo že mi to nevyčítali. Pouze řekli ze to zkusí beze mě a když to nepůjde tak si na mě počkají. Byli to dobré kamarádky.

Přišla jsem do sálu dřív asi o patnáct minut.Vzala jsem do ruky klíče a odemkla jsem svou skříňku . Vzala jsem si tepláky a dlouhé tričko. Tenisky jsem si nechala takové jaké jsem měla. Stáhla jsem si vlasy do nepořádného drdolu , zapla jsem si rádio , naladila jsem písničku Drag me down. Zavřela jsem pomalu oči nechávajíc se pohltit emocemi. Začala jsem tancovat . Tancovala jsem jako bych už nikdy v životě nemohla slyšet jediný verš hudby, na který se dá tancovat. Jako by jsem si už nikdy nemohla zatancovat. Všechno jsem to ze sebe chtěla dostat. A také se mi to povedlo.Byla jsem spocená a nemohla jsem dýchat přitom jsem chtěla ale tančit dál a dál. Když skladba skončila, zjistila jsem že holky stojí u dveří a dívají se na mě s otevřenými ústy. Zasmála jsem se jim a oni jakoby se probrali. Po chvilce co jsem mohla zase normálně dýchat a můj tep se dostal do normálu, tak jsme si sedli do kruhu a povídali si. Holky mě seznámili s novou choreografii, která byla beze mě. Líbilo se mi to. Byla dobrá. Velice dobrá.

Když se chýlilo ke čtvrté hodině musela jsem odejít. Tohle loučení nebylo tak těžké jako s mojí partou. Ale i tak to nebylo lehké. Vyšla jsem před sál a nechala cestou domu vířit mé myšlenky v hlavě.

Doma jsem zjistila ze už je téměř vše připraveno k mému odjezdu.
Nasedla jsem do auta a čekala jsem než přijedeme na letiště. Cesta nebyla dlouhá trvala zhruba čtyřicet pět minut. Když jsem vystoupila, chtěla jsem rodičům říct pozdrav a vydat se do nové kapitoly mého života. Loučení už bylo dost. Spletla jsem se . Máma mě k sobě tiskla tak že ni docházel kyslík a táta do mě hučel jak mám byt opatrná. Bylo to milý ale chtěla jsem to už mít za sebou. Asi po dvaceti minutách mě a s mými obrovskými kufry pustili. Zamířila jsem na přepážku , kde mi bylo oznámeno ze mi to letí za jedenáct minut.

Šla jsem si odnést kufry a konečně jsem nastoupila. Už není cesty zpátky. Oficiálně začíná mise zachránit Amy před zhroucením. Nasadila jsem si sluchátka a po dlouhém přemýšlení jak asi Californie vypadá, co je tam jiného a co je naopak stejné jsem nakonec usnula.

Snad se vám bude příběh líbit.😊 Klidně pište názor do komentářů.👇