Zrozená fénixem

Náznak

Probudila jsem se na ošetřovně školy s ostrou bolestí zad. No super zase jsem měla kolaps, i když ta bolest zad je nová. Hned druhý den školy. To nestačilo minulý? Posadila jsem se na posteli. Až teď jsem si všimla, že nejsem v místnosti sama. U dveří stál Marko, jen se na mě díval a nic neřekl. Do místnosti vběhli holky. „No ty bláho Flix, neříkala jsi mi o prázdninách, že se ti ty kolapsy už nestávají?" Vykřikla Luna, hned po ni zase Amanda. „ V létě to bylo v pohodě Luno. Dělej Flix Rous na nás čeká u auta, dnes jdeme nakupovat." Postavila jsem se. „Jo už jdu." Podívala jsem se ke dveřím. Marko, tam pořád stál a jen se na mě koukal. Holky zpozorovali můj pohled. Neuvědomili si že tam je. Amanda se ujala řeči. „Jo díky Marko, že jsi ni nám chytl. Nikdy nevíme, kdy to na ní pří jde." Luna se začala smát. Chytla jsem každou za ruku a táhla je ven. U dveří jsem se podívala na Marka. „Dík" Šla jsem dál. Znovu jsem dostala bolest do zad,ale teď byla slabší. Nasedli jsme do auta a odjeli domů, pak jsme jeli do obchoďáku. Nijak jsem to nevnímala. Stále jsem myslela na tu bolest zad. U oběda jsem myslela že mi hoří záda a na ošetřovně to jen slabě bolelo. Po třech hodinách jsme se vrátili s plnými taškami věci, teda holky se tak vrátily já měla jen dvě tašky s oblečením a jednu s botami.

Po celý týden jsem měla slabé bolesti zad. Poslední den před víkendem jsem, ale myslela, že umřu bolestí. Pospíchala jsem na hodinu, když v tom jsem narazila do Roberta. Tak strašně moc mě začali pálit záda až jsem upadla na kolena. Na rukou a nohou jsem měla pocit jako kdyby se mi něco snažilo dostat z pod kůže. Z bolesti jsem omdlela. Co si potom pamatuji je, že jsem ležela na ošetřovně. U mé posteli stál Marko a Robert. Celkem na hlas a vážně se spolu bavily.

„To co se jí teď stalo je první fáze Marko. Spouštěčem musel být ten náraz semnou."

„To není možný, aby byla jako my. My jsme jediný v okolí. Proto jsme se sem přistěhovali ne?"

„Myslíš, že já to nevím. Hele taky mě to překvapuje, ale pokud to je pravda hrozí ji nebezpečí. A ty to víš, Marko." Naštvaně jsem se zvedla. Nechápu proč se o mě baví. Oba kluci byli celkem překvapeni. Měla jsem slabé bolesti zad,ale už chci být co nejdál od nich. Jen jejich přítomnost mě znepokojuje. „Hej počkej." Zakřičel na mě Robert. Marko se ani neobtěžoval a zatarasil mi cestu. Zase ta bolest a pocit že mi hoří záda. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Bolest ustala. Marko tam stále stál a nechtěl mě pustit. Tak jsem se naštvala. Vší silo s nataženými prsty jsem udeřila do jeho hrudi. Najednou se u mojí ruky objevila modrá záře. Marko odletěl přímo na zeď. Ruka mě začala silně pálit,ale ignorovala jsem to. Rozeběhla jsem se pryč. Uvědomila jsem si že je ještě škola. Napsala jsem Amandě zprávu. „Šla jsem domů dřív. Vyzvedni Rous a jeďte domů. Setkáme se tam. Pokud by tě zastavil Robert nebo Marko nic o mě neříkej. Ahojky Flix." Hned jak se zpráva poslala jsem se rozeběhla pryč od školy. Je jen jedno místo kde jsem o samotě a můžu zde přemýšlet. Namířila jsem si to k východní straně ostrova. Je tam spíš džungle,ale vede tam tajná cesta ke břehu na pláž. Když byla Rous ještě ve školce dost jsme si tam hrávali. Rodiče byli stále v práci a my byli osami.