Zrozená fénixem

Dobří sousedi

Všichni jsme se posadili k velkému stolu. Vedle mě si sedla Rous a Amanda, naproti mně seděl Marko a Robert. Na jedné straně v čele seděla moje mamka, na druhé straně v čele seděl pan Browning. Zbytek rodiny si různě posedal. Když nám služebné přinesli poslední chod sotva jsem dýchala. Ale nenechám si ujít čokoládový dort, který je můj nejoblíbenější. Paní Browningová na mě pobaveně koukala. „Koukám, že vám můj dort chutná. Připravila jsem ho dnes na požádání mého syna Marka." Dožvýkala jsem sousto v puse a pak ho zapila. „Je vynikající madam." Paní Browningová se mile usmála. Pan Browning se zvedl ze židle. „ Já a má manželka bychom s vámi rádi mluvili, mohli bychom pak zajít do mé pracovny pane a paní Moonovi?." Moji rodiče se zvedli a společně odešli pryč. Služebné postupně odnášeli prázdné talíře a vypité sklenice. Z ničeho nic se u mě objevil Marko. „Nechceš se jít projít do naší zahrady? Večer je úchvatná." Podívala jsem se na Rous. „Jen běž Flix, já půjdu za Nancy a Popy." Otočila jsem se na Amandu. I u ní jsem nepochodila. „Rous má pravdu, já se už nějak zabavím." Amanda se naklonila směrem k Robertovi. „Mohla bych se podívat do knihovny?" Robert se rozzářil. „Jistě velice rád tě tam doprovodím." Ušklíbla jsem se. Marko na mě čekal s dokonalým úsměvem. „Tak co? Jdeme?" Jen jsem přikývla. Marko mi nabídl ruku. Tu svou jsem mu do té jeho nejistě položila. On mi ji pevně chytl a vytáhl mě ze židle. U dveří se pootočil na Roberta a naznačil nějaké gesto. Mě jen zašeptal do ucha. „Rob je blázen do knih. Pokud se najde někdo podobný, Rob si ho hned oblíbí. Já se musela začít smát. „Tak to je naše Amanda úplně stejná. Měli jsme jedenu volnou místnost a ona si z ní udělala vlastní knihovnu.

Marko měl pravdu. Jejich bazén byl krásně osvětlen. Celá kamenná cesta byla osvětlena světly. Vchod do altánku byl též osvětlen oranžovými světýlky. Marko mě celou cestu držel za ruku, nepustil ji ani pak když jsme si sedli. Po celou večeři jsem myslela na ten rozhovor s rodiči. Z myšlenek mě vytrhl Marko. „Nechceš si o něčem popovídat? Celou večeři si byla myšlenkami jinde." Ten syčák mě celou dobu pozoroval. Naštvaně jsem našpulila rty. „Pustíš mě někdy z očí?" Marko se zasmál. „Už jsem ti to vysvětloval. Prostě si nemůžu pomoct." Pak zvážněl. „Děje se něco Flix?" Pokrčila jsem rameny. „ Jak si říkal, že bych mohla být stejná jako vy, tak je to pravda. Dnes mi to rodiče potvrdily." Marko byl o něco veselejší. „A víš z jakého jsi rodu?" Přikývla jsem. „Z rodu Tegan, moje mamka je dcera Baltazara." Marko byl unešený. „To je super." Nechápala jsem ho. „Co je super? Marko proč se tak na mě koukáš?" Marko se ke mně přibližoval hlavou. „N-No p-protože nejsi z našeho rodu. T-takže nejsme nijak příbuzný." Cítila jsem jeho dech na své tváři. Byl o de mně jen malinký kousínek. Oči mu směřovali do mých očí nebo na mé rty. Vůbec mě za tu dobu nepustil, svoji volnou ruku jsem mu položila na jeho hruď. Netlačila jsem, jen jsem ji tam měla položenou. Hřálo mě teplo jeho těla a já se cítila kouzelně. Z této chvíle nás vyrušily Rous a Nancy. Obě vběhli do altánku. Nejdřív Nancy a pak Rous. „Nechte toho muchlování. Makro, rodiče tě chtějí vidět." Rous si zkřížila ruce. „Vypadni od mé ségry. To samé platí pro tebe Flix naši tě chtějí vidět." Skoro rudá zlostí jsem se zvedla a namířila jsem si to ke sestře. „ To tě bude mrzet Rous." Sykla jsem jí do ucha. Ona jen vyhodila ruce vzhůru. „No bóže. Stejně mi nic neuděláš. Na to mě máš moc ráda." Vzduchem mi poslala pusu. Pak chytla Nancy a utekli spolu. Naposledy jsme na ní zakřičela. „Rous Elizabeth Moonová vrať se." Marko mě znovu chytl za ruku. „Nech ji. Sestry jsou prostě takové." Pousmála jsem se. „Moc se za ní omlouvám." Marko mávnul rukou ať to hodím za hlavu. „Kde jsme to skončily?..... Počkej už vím." Hned potom si mě přitáhl do objetí a políbil mě na ústa. Musím přiznat, že jeho ústa chutnala stále po čokoládě. Nevědomky jsem ruce obmotala okolo jeho krku. On si mě ještě víc přitáhl k sobě. Narostli mu křídla a jedním máchnutím jsme vzlétli.

Oba dva jsme vešli do pracovny pana Browninga. Moji rodiče seděli na gauči naproti jim seděla Markova mamka a u psacího stolu stál pan Browning. „Otče, chtěli jste nás vidět?" Jeho otec nám naznačil ať si sedneme. Usadila jsem se k matce a Marko si sednul do křesla. Jeho otec přistoupil k nám. „Dnes jsem se dozvěděl, že vaše rodina je velice výjimečná slečno Moonová. Netušil jsme že rod Tegan nevymřel. Velice rád vás všechny poznávám. S vašimi rodiči jsme se dohodli na míru. Byla by škoda pokud by znovu začala válka. Celá vaše rodina je u nás vždy vítána." Všichni v místnosti souhlasily. „I vaše rodina je u nás vítána pane Browningu." Odpověděla mu mamka. Pan Browning se usmíval. „Nebudeme si tykat? Pří jde mi to lepší pro vztah našich rodin." Mamka nastavila ruku. „Nu dobrá Elizabeth." Pan Browning ruku přijal. „ James, má manželka Lily." Můj otec se také představil. „znovu mě těší, Peter." Pan Browning se podíval na mě. „I ty mi můžeš říkat Jamesi, než pane Browningu." Pousmála jsem se na všechny. Mamka se zvedla. „Velice se omlouvám, ale zítra já a Peter pracujeme a Flix s dívkami jede nakupovat na narozeniny. Přece to bude pro ni velký den. Z obou důvodů." Já a táta jsme se zvedli. „Jistě, děkujeme za návštěvu Elizabeth. Lily vás doprovodí ke dveřím. Já si tu musím něco zařídit. Ty Marko nikam nechoď." Milá Lily nás vyprovodila a my odešli domů. Rous se moc nechtělo. Nechtělo se i Amandě. Velice si s Robertem rozumí. Nedivila bych se kdyby k němu něco cítila. Z mého pohledu jsem ráda že jdeme domů. Z toho polibku jsem ještě celá mimo.

---------------------------------------------------------------------------------------

Ahojky, zde máte šestou kapitolu Dobří sousedé. Sad se vám trochu líbila. Co si myslíte o rodině Flix a Marka? Nebo o polibku mezi Markem a Flix? Nevím jak vy, ale já bych brala vylétnou do nebes v objetí nádherného kluka. :) :*