Life Is Strong [Teen Wolf FF]

11. Kapitola

Měli o mě strach? Řekl jim všechno Isaac? A jak to bude dál? To já nevím, říkala jsem si po cestě domů.

Zastavila jsem se u dveří a uvažovala...mám? Nemám? Ale jo, musím zničit kanimu ala Jackson, ale potřebuju jejich pomoc.

Natahovala jsem se po dveřích, abych otevřela, ale někdo mě předběhl a dveře se prudce otevřeli.

"Jessico!" skočila mi kolem krku Erica.

"Ahoooj." opětovala jsem ji objetí.

Za ní se vynořil Boyd a Isaac. Nejdřív jsem se objala s Boydem a nakonec s Isaacem.

"Chyběla jsi mi." řekl Isaac do mého ramene.

"Byla jsem pryč sotva den." zasmála jsem se.

"A už jsi mi chyběla." odpověděl a položil své dlaně na moje tváře. Podíval se mi hluboko do očí. Přece bych si nevybrala Stilese...miluju Isaaca. I když, možná slovo 'miluju', je až moc silné.

Usmála jsem se na něj. Pomalu se ke mně nahnul a políbil mě tak jemně, jako bych byla nějáká porcelánová panenka. Chtěla jsem víc. Přitiskla jsem si ho blíž k sobě a tím prohloubila náš polibek. Ani jsem si nevšimla že Erica a Boyd odešli.

"Jessico..." ozvalo se za mnou. Odtáhla jsem se od Isaaca a otočila se.

"Dereku..." odpověděla jsem a vyběhla za ním. Padla jsem mu do náruče. Hm, jsem pryč jeden den a vítám se s ostatníma jako kdybych je neviděla rok.

"Musím vám něco říct." začala jsem. Najednou se všichni objevili v obýváku.

"Tak?" zeptal se Derek.

"Vím kdo je kanima..." jakmile jsem to řekla, všichni napnuli uši.

"...Jackson."

"Cože?!" vyhrkli sborově.

"Jak dlouho to víš?" zeptal se Isaac.

"No nějáký ten týden už jo." odpověděla jsem.

"Ty si děláš srandu!!! Už dávno by jsme ho mohli zničit!!!" ječel po mně Derek.

"Tak víš co?! Zvládnu to sama! Furt po mně ječíš! Jdu pryč!" opravdu jsem už vybouchla. Vstala jsem, otevřela si dveře a následně s nimi třískla.

Běžela jsem, jak to jen šlo. Ani nevím kam. Hluboko do lesa. Chci být sama.

Nacházela jsem se snad 100 kilometrů od Beacon Hills. Aspoň to tak vypadalo. Naštvaně jsem zařvala na celý les a cítila, jak se mé nehty mění v drápy. Podle pálení očí jsem usoudila že mi svítí. Byla jsem plně přeměněna. Zpozorovala jsem každý pohyb větru, každý zvuk v lese, šustění listí, vše.

Znova jsem se rozběhla vstříc tmě. Táhla mě k sobě a já to nedokázala ovládnout. Běžela jsem a nechtěla se zastavit. Bohužel jsem narazila do...něčího těla.

"Scotte? Co tady děláš?"

"Ten řev museli slyšet všichni vlkodlaci v Beacon Hills." zasmál se a pomohl mi na nohy.

"Díky." poděkovala jsem a přeměnila se zpět.

"Takže co se stalo?" zeptal se zvědavě.

"Chytla jsem se s Derekem. Kvůli tomu, že jsem mu neřekla o kanimě ala Jackson." vysvětlila jsem.

"Tak ty to víš taky?" zeptal se v klidu.

"Ty to..." nenechal mě domluvit.

"Jo ale jen já, nikdo jiný." usmál se.

"Dobře, takže to víme jen my dva," řekla jsem a on přikývl.

"Hele, když teď nemáš kde spát, nechceš ke mně?" zeptal se.

"Díky ale mám svůj dům takže..."

"Takže jdeš se mnou a pšt." rozhodl a vyšel směrem k jeho domu

"Tak fajn no." odpověděla jsem a následovala Scotta.

Mám tady vlastní dům, ale spala jsem tam snad jenom jednou. No chápete to? Každý večer spím jinde. Musela jsem se nad touto myšlenkou zasmát.

»«»«»«»«»«»

Ooo :-D po 150 letech nový díl!
Oficiálně se vracím po měsíci k příběhu! ;-)
Neměla jsem čas...víte jak škola atd. :-)
Teď se pokusím vydat jeden díl za týden. ;-)
Snad u čtení mého příběhu zůstanete.
Mám vás ráda a děkuju že to čtete! <3

Lovuju vás

Vaše Maxirra <3