Life Is Strong [Teen Wolf FF]

15. Kapitola

"Heeej!" zařval jsem přes celou klučičí šatnu, kde nikdo nebyl.

"Scotte slyším tvoje srdce. Takže se ukaž," nahodila jsem znuděný tón.

Najednou vešel do šatny Stiles. Podívala jsem se na něj.

"Scott?" zeptal se.

"Jess. Ticho." uslyšela jsem šeptajícího Scotta.

"Nevím," pokročila jsem rameny a vzala svou tašku ze Stilesovy ruky.

"Máme ještě čas," řekl Stiles při pohledu na hodinky.

Najednou jsem za ním uviděla plížícího se Scotta. Musela jsem zadržovat smích.

Poklepal Stilesovy na rameno. Ten se pomalu otočil. Scottovy svítili oči a jakmile se Stiles otočil, vycenil na něj i zuby.

Hele, takhle jste Stilese ještě řvát neslyšeli.

Dostala jsem výbuch smíchu.

"Jessico Haleová... Tys to věděla!" zařval na mě.

"Možná," odpověděla jsem ještě se slzami v očích.

Tak zvláštně se usmál, chvíli jen stal a nakonec se ke mně rozběhl. Začala jsem utíkat po celé šatně.

"Stilesi! Ne! Zastav už!" řvala jsem na něj a pořád utíkala. Celou dobu jsem se smála, takže jsem se rychle zadýchala.

Stiles mě doběhl a přirazil mě ke skříňce. Oba dva jsem se pomalu uklidnili.

"Slyšel jsem o tobě a Isaacovi...je mi to líto," řekl a podíval se mi do očí.

"Mně taky," usmála jsem se, abych odlehčila situaci.

Stiles se usmál nazpátek a své oči přemístil na mé rty. Poté se mi podíval znovu do očí a šlo vidět, že přemýšlí, jestli to udělat nebo ne.

Udělala jsem to tedy já.

Dala jsem své ruce okolo jeho krku a políbila ho.

Když jsme se od sebe odtáhli, usmíval se.

"Ach bože," ozvalo se zprava. Otočili jsme se a viděli Scotta. Se Stilesem jsme se zasmáli a šli od sebe.

Šla jsem se svými věcmi ke skříňce, kterou mám...měla jsem...společnou s Isaacem. Otevřela jsem ji a chtěla vytáhnout svůj dres. Místo toho jsem ale vytáhla dres Isaaca. Vzala jsem ho do ruky a podívala se na čtrnáctku na zádech. Do očí se mi nahrnuly slzy. Scott si toho všiml a hlavou naznačil Stilesovi, aby šel za mnou. Udělal to.

Přišel ke mně a pevně mě objal. V tu dobu jsem slzy už neudržela a rozbrečela se

"Jess...bude to dobrý, slibuju," uklidňoval mě Stiles. Podívala jsem se na něj. On se usmál a rukou mi setřel slzy z tváří.

"Děkuju Stilesi, za všechno," políbila jsem ho na tvář.

"Hele, ale teď mi musíš dát pusu i na druhou tvář, ať jí to není líto," zavtipkoval. Zasmála jsem se a nakláněla se k jeho druhé tváři. Než jsem ji však stihla políbit, Stiles otočil se svou hlavou a mé rty přistály na těch jeho.

Odtáhli jsme se od sebe a usmáli se.

Potom jsme se už jen připravovali na zápas. Oblékli jsme si své dresy, vzali všechny potřebné věci a šli se rozehřát na hřiště.

Scott si stoupl do branky a Stiles začal na něj házet míčky. Netrefil se ani jednou.

"Ale notak!" naštval se a hodil s hůlkou o zem. Zasmála jsem se.

"Pusť mě k tomu," řekla jsem a on odstoupil bokem.

Začala jsem míčky házet na Scotta. Jeden za druhým. Každý míček dokázal odrazit.

"Fajn," zašeptala jsem si pro sebe, usmála se a napřáhla poslední míček, který mi zbyl.

Vystřelila jsem.

"Anoooo! Aspoň ten jeden!" zakřičela jsem na celé hřiště.

"Jeden je skoro nic," zasmál se Scott.

"Ale pořád je to jeden! Stiles nedal ANI ten jeden!" radovala jsem se.

"Hej!" zařval Stiles a hral uraženého. Se Scottem jsme se zasmali a hodili na něj dva míčky. Stiles se musel oběma vyhnout, jinak by to vážně bolelo.

"Já vás zabiju!" zařval Stiles. Ehm, pokud víte, jak vypadá naštvaný Stiles, tak se nemůžete divit, že jsem měli záchvaty smíchu.

"To můžeš udělat jindy, Stilinsky. Dneska musíš zabít soupeře, ne spoluhráče!" přišel za námi coach i se zbytkem týmu a pískl.

Všichni jsme si dali rozcvičku a pořádně se rozehřáli. Teď už jen budeme čekat na diváky a naše soupeře.

>>*<<

Najednou jsem si všimla Dereka, Erici a Boyda. Běžela jsem za nimi.

"Jsem tak ráda, že jste tady!" radovala jsem se, ale hned můj úsměv zmizel.

"Isaac?" zeptala jsem se.

"Je v dobrých rukou...několik kilometrů odtud," odpověděl Derek potichu, abych ho snad ani neslyšela. Smůla, že mám supersluch.

Přikývla jsem a do očí se mi nahrnuly slzy. Nebudeme spolu ani při prvním zápase, ani při jeho prvním úplňku, prostě nebudeme.

"Zlato..." přišla ke mně Erica a objala mě. Objetí jsem jí opětovala. Byla jsem tak ráda, že ji mám.

"Hned, jakmile skončí zápas, se musíme vypařit...kvůli úplňku," říkal mezitím brácha. Všichni jsme přikývli.

"No," setřela jsem si slzy z tváří, "jdu se připravit," usmála jsem se.

"Do toho Jess!" zakřičel Boyd. Zasmála jsem se a běžela k týmu.

"Dnes-to-vyhrajeme," povzbuzoval coach a slova říkal důrazně.

"DNES-TO-VYHRAJEME," zopakovali jsme všichni po něm a vydali se na své místa.

Rozehrává Scott.

Rozhodčí vyhodil míček do vzduchu a hra začala.

><><><><><><><

Jak jsem slíbila, dnes je tady nový díl! :3
Snad se po dlouhé době líbí :D
Votes potěší a do komentářů napište, co si myslíte o tom, že jsem zpět a jak se Vám to líbí :3
Poděkovala jsem Vám už včera, ale musím prostě znovu...takže děkuji za všechno♥
Vaše Maxirra