A co když je to jinak? - PERCY JACKSON FanFiction

Boj o vlajku

Jojo, vím, co jsem říkala o těch prázdninách... Takže za to se omlouvám. Doufám, že vám to tímhle aspoň trochu vynahradím (zatím nejdelší kapitola... :D).

°°*°°

Slunce se pomalu sklánělo k západu a v Táboře Polokrevných se to hemžilo polobohy, kteří pobíhali sem a tam, ve snaze najít si na poslední chvíli štít a projít si ještě jednou vymyšlenou taktiku.

Percy byl spolu se sruby Deméter, Herma, Iris a Athény v červeném týmu a Nico s Afroditiným, Áresovým srubem a srubem Hekaté
a s Apollónovci u modrých. Co se týče Héfaistových potomků, ti nebyli nikde k nalezení.

"Takže jste všichni srozumění s naším plánem?" zeptala se už asi pošesté Annabeth.
"Jasně chytrolínko, nejsme už malí. Teda až na Mika,"omluvně se podíval na klučinu (který měl bohůmžel asi jenom metr padesát), "sorry kámo, ale víš jakou to má výhodu?" Naklonil se k němu a významně na něj mrknul: "Můžeš útočit tam, kam by to nečekali..." Na to mu malý Mike věnoval vcelku znechucený obličej a říkal si, jestli to opravdu myslel vážně. Docela se mu ulevilo, když to Percy konečně přestal držet a se slovy měl by si se vidět vyprskl smíchy.

"Ach jo Jacksone. Že tohle vždycky napadne jenom tebe."  zjevila se za nimi zčista jasna pihovatá rusovláska.
"Rachel!" zaradoval se Percy, ale pak dotčeně dodal: "no jenom mě ne. Takovým pěkným příkladem jsou například Stollovi... A ostatně i všichni ostatní od Herma."
"Jo jasně, tohle není zrovna téma, na které bych s tebou chtěla vést hádku. Takže... Zmlkni laskavě!" Pak se otočila k Annabeth a podala jí něco v pytlíku se slovy Tady to máš. Percyho by docela zajímalo, co v tom je. Nějaká super zbraň, která by jim mohla pomoct vyhrát? Kouzlo? Nebo něco mnohem víc mno... normálního, nechutného? Třeba Tysonovy ponožky, i když... kde by je asi vzaly, že.

"Hele, Rachel, co tady vůbec děláš?" ozvalo se z davu.
"Já, narozdíl od vás, něco užitečného. Jsem rozhodčí." lišácky se usmála na vzdychání a rozhořčení ostatních.
Percy se nad tím ušklíbl, naklonil se k ní a se zvednutým obočím se ještě zeptal: "Ty, Rachel, teď mě tak napadá... Ty už asi víš, jak to dneska dopadne, že? Nechceš se třeba svěřit... Jako mě." Odpovědí mu byl pouze velmi otrávený a vraždyschopný pohled, než je Rachel všechny poslala k šípku o odkráčela.

°°*°°

Červený tým nakonec svoji vlajku vztyčil na Diově pěsti (Jo, jo, zase. To místo musí být oblíbené...) a modří někde uprostřed lesa. Lesem se roznesl zvuk Cheirónovy trubky, či čeho, a hra začala.

Percy spolu s Annabeth, Stollovými, Butchem od Iris a taky s pár děckama od Athény vyrazil do útoku. Rozběhli se po lese ve snaze najít nějakou stopu po druhém týmu s tím, že až je najdou se rozdělí na dvě skupinky a zatímco jedni odvedou pozornost, druzí ukořistí vlajku.

První něco zahlédla Annabeth. Byl to odlesk brnění mezi stromy. "Pss!" sykla směrem k Percymu. Naklonila hlavu tím směrem a významně zvedla obočí. Percy přikývl a pomalu obešel našeho neznámého, až ho měli s Annabeth v kleštích. Po nikom jiném nebylo zatím ani vidu ani slechu. Zaútočili najednou. Annabeth zepředu odlákala jeho pozornost a Percy po něm za zadu skočil a povalil ho na zem. Při tom oba dva ztratili své meče. Jak se ukázalo náš neznámý byl Nico a oni ho zrovna nachytali na hruškách.

"To beze mě nevydržíš ani chvilku? Ale upřímně, příště mi bude milejší jenom obyčejný pozdrav. Nemusíš se na mě tak vrhat." zasmál se Nico, ještě pořád zaseknutý pod Percym. Ten namísto odpovědi protočil oči a možná by mu byl i něco odsekl, jenomže se k tomu nedostal,
protože - překvápko! - Nico nebyl sám. A za tu krátkou chvíli, co spolu mluvili se kolem nich vyrojilo asi dalších deset táborníků.

Percy nechal Nica Nicem a urychleně se jal hledat svůj meč, který skončil neznámo kde. Mezitím slyšel, jak Annabeth zuřivě hvízdá, což byl předem domluvený signál s ostatními z jejich malé útočné skupinky pro hrozící nebezpečí. To, co nastalo potom, se dá popsat jedním slovem - CHAOS. Mydlili se úplně všichni - hlava nehlava. Percy měl dojem, že u Annabeth zahlédl Clarisse, ale většinu své pozornosti soustředil na protivníka před sebou. Byl to ještě takový klučina a Percy si to nerad přiznával, ale jenom matně si vybavoval, že je od Hekaté a jmenuje se Josh. Ten na Percyho nejdřív i zkoušel nějaké ty triky s mlhou, jenže buďto byl tak nervózní, nebo mu to vážně tak nešlo, že nakonec se do sebe na férovku pustili. Josh to s mečem uměl dobře, no ale Percy ještě líp, a tak si asi umíte představit, jak to vypadalo. Další věc už byla ta, že když se do souboje vložil Nico a zachránil tak Joshovi zadek, síly se značně vyrovnaly. A takhle bezvýsledně by se boj táhl do nekonečna a jen bohové (a pravděpodobně Rachel) vědí, jak by to skončilo. Nebýt ovšem jednoho maličkého detailu...

"TAK CO CHCÍPÁČCI! PŘIPRAVENI NA POŘÁDNÝ SOUBOJ?"

Třískání a vzájemný tlukot mečů o sebe naráz utichl. Nikdo opravdu nechtěl věřit tomu, co měl před očima.

První se neudržela Clarisse: "Může mi někdo krucinál říct, co to u všech bohů Valdez zase vymyslel!"