A co když je to jinak? - PERCY JACKSON FanFiction

Ranní návštěva

"Už běžím!" křikl Percy, pár kroky překonal místnost a s trhnutím otevřel dveře připraven čelit smrdutým harpyjím, či čemukoliv jinému, co by chtělo sežrat jeho přítele, který si momentálně hověl na té nejpohodlnější matraci z papírků od tyčinek a čokolád a spodního prádla, kterou si vůbec lze pod postelí představit.
Zkrátka a dobře byl připraven na vše a přitom na prahu objevil...
"Bratříííčku!!!" ozvalo se a než mohl Percy něco říct, octl se v kyklopím obětí svého bratra.
"Tysone! Jak se tady bereš? Myslel jsem, že teď máte v kovárnách hodně práce."
"Ooo, to ano. Ale táta mi dal volno, abych tě mohl navštívit." pronesl Tyson samozřejmě. Protáhl se kolem Percyho do srubu, což byl celkem nadkyklopský úkon, když vezmeme v potaz jeho rozměry, velikost dveří a Percyho přítomnost. Vevnitř to nevypadalo nejlépe, protože, jak všichni víme, Percy vyhlásil úklidu a pořádku válku, a ten, když tu zrovna nebyl Tyson, prohrával na plné čáře.
Tyson všechno chvíli přejížděl soustředěným pohledem, pak si všiml něčeho podezřelého pod postelí.
Vrhl se k ní a myslíc si, že se tam schovává krvelačná příšera, popadl ze země to první, co by mohl použít jako případnou zbraň (v tomto případě jednu Percyho smradlavou botu), a
už převracel palandu, na které Percy spává, připraven zacpat příšeře tlamu botou (patrně, aby se otrávila), když v tom se zarazil. To všechno provedl tak bleskově, že Percy nestihl říct ani bůů.
Zmateně se potom zeptal: "Nico, co děláš pod postelí? A neměl bys být ve svém srubu?"
Tázaný přenášel pohled z Tysona na za ním s otevřenou pusou stojícího Percyho a měl co dělat, aby udržel alespoň trochu vážnou tvář.
"Já... jsem... ehm - přišel na návštěvu."
"Na návštěvu. Tak brzy?"
"Jo, jo, tak brzy."
"Aha..."
V tu chvíli nastalo nepříjemné ticho. První se zbrchal Percy: "Tak Tysone, jak se vůbec má Ella?"
Po obříkově dětské tváři se rozlil blažený úsměv: "Ella se má dobře, zrovna našla nějaké nové knihy, které ještě nečetla a začla taky........... .." plácal zasněně páté přes deváté. Mezitím se Percy podíval na Nica, zvedl obočí a ústy němě naznačil návštěva?.
Nico nahodil úšklebek ne tolik nepodobný tomu, co je tak typický pro Percyho a nevinně pokrčil rameny.
Percymu se z pod rtů vydral jenom povzdech. Pak přerušil Tysonovu litanii s tím, že by se mohli převléknout a trochu poklidit ještě před snídani, která ostatně začíná za chvíli, a na které stejně všichni musí být.

_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_- Nevím jestli jsem to někam psala,ale abyste měli lepší představu, co už se přibližně v originálním příběhu stalo, tak jenom dodávám, že tohle se odehrává po válce s Giganty. Samozřejmě tam jsou menší úpravy ohledně vztahů a tak podobně. :D Doufám, že jste to alespoň trochu pochopili a že se Vám to líbilo.

Vaše Hrdlice :*