A co když je to jinak? - PERCY JACKSON FanFiction

Další příšera

_-_-_-_

Jelikož byl i Leo vyvedený z míry ohledně původu toho zvuku, všichni se tak nějak kolektivně rozhodli, že nejlepší bude, když se scuknou k sobě a budou čemukoli, co je čeká, čelit společně.

Natočeni směrem k potoku všichni vyčkávali, až se na ně přiřítí další katastrofa, ať už v podobě nestvůry nebo naštvaných uklízecích harpyjí. A upřímně obě tyto 'katastrofy' jsou v Táboře na denním pořádku.

Hodnou chvíli se nic nedělo. Nakonec si všichni začínali myslet, že opravdu budou mít takové štěstí a tahle dnešní šaráda skončí tím, že se tomu u taborového ohně zasmějí. Bohůmžel zas takové štěstí neměli.

Od potoka se k nim, světě div se, blížilo cosi, co měla problémy identifikovat i Annabeth. Tak předně, mělo to čtyři nohy a k tomu dvě ruce. A ne kentaur to opravdu nebyl. Na výšku to mělo přes pět metrů. Bylo to pokryté šupinami, ocas to mělo jako obří krokodýl, dokonce i čtyři rohy, které z hranaté nestvůří hlavy vyčnívaly vcelku komicky. Navíc se zdálo, že má, bohové ví z jakého důvodu, celé tělo pokryté slizem. Prostě nádhera pohledět.

"CO TO U VŠECH BOHŮ JE ZA ZRŮDNOST?!" neudržela se už Clariss.

"No já nevím, možná že Tartar upgradoval a teď i mutuje příšery." navrhl Percy načež po něm Annabeth s Nikem a většina těch, co ho slyšeli vrhli skeptický pohled. Percy nakrčil obočí a zvedl ramena, jako by říkal: No a co? Obluda se zatím nezadržitelně blížila.

"Co budeme dělat? Někdo nějaký návrh?" zeptal se Travis Stoll.

"Zabijem to." prohlásila zcela neochvějně a s naprostou důvěrou Clariss. Percy se na to uchechtl: "I když s tebou normálně nesouhlasím... Jak to provedeme?"

"Někdo ho odláká a ostatní se budou pokoušet najít slabé místo v tom jejím pancéři. Ty šupiny vypadají pevně." Annabeth na Clarissina slova pokývala hlavou a dodala: "Kdo má luk tak miřte na oči, oslepená bude zranitelnější."

"A taky nás tu pěkně pošlape." prohodil Niko směrem k Percymu, zatímco se ostatní s řevem rozebíhali k útoku.
"To může dělat tak jako tak." odbyl to s úšklebkem Percy.
"No jo. Ale pořád smrt rozmačkáním patří na mém seznamu snesitelných smrtí na spodní příčky."
"Nikoooo! Seznam snesitelných smrtí?" obrátil Petcy oči k nebi a zaťal čelisti.
"No co!" protestoval Niko, ale zmlknul jakmile se v Percyho očích zableskl hněv.
"Ještě si o tom promluvíme." vydechl zlověstně Percy, ale pak mu dal pusu na líčko. "Nenech se zabít." pronesl ještě, než se připojil k všudypřítomnému zmatku a zaútočil na příšeru.

"Nápodobně." pronesl za ním s úsměvem Niko a běžel na pomoc malému Mikeovi.

Nějací Apollónovci už úspěšně vpálili pár šípů do očí naší ještěrky a ta teď poněkud zmateně tápala kolem a byla by malého Mikea opravdu zašlápla, kdyby ho Niko včas nestrhnul stranou.
"V pořádku?" zeptal se ho a Mike mu v odpověď mlčky přikývl. Niko se rozpřáhl a sekl po noze, která se ještě pořád nacházela nebezpečně blízko jeho Styxské ocele. Příšera podrážděně ucukla.

"Poběž!" křikl Niko na Mikea,"někam tě uklidíme." Popadl ho za ruku a nemilosrdně ho táhl směrem k Annabeth, která stála mezi stromy a vypadalo to, že tam právě dovlekla jednoho svého sourozence. Byl tam ještě John od Apollóna a zřejmě zřizovali provizorní lazaret.

"Tak tady ti bude líp. Pomůžeš Johnovi, ano?" Zvedl Niko obočí. "Jasně. Už se o mě nestarej, budu ok." přitakal Mike.

Niko úkosem pohlédl na Annabeth: "Nevypadá to zrovna dvakrát růžově, co? Víš s čím máme tu čest tentokrát?"
"Upřímně, v životě jsem něco takového neviděla. Možná že Cheirón by... ", Annabeth se odmlčela a očima začala pročesávat les kolem nich, až najednou ukázala na bílé koňské pozadí, které si opravdu nikdo nemohl s ničím splést. "Támhle je." zvolala a dala se do běhu a Niko následoval těsně za ní.

_-_-_-_