A co když je to jinak? - PERCY JACKSON FanFiction

A je to čím dál horší...

_-_-_-_

Cheirón z toho všeho nevypadal zrovna dvakrát nadšený. Chystal se si odpočinout, na měsíc si zajet na Hawai nebo někam do teplejších krajů, pokud možno někam, kde se zrovna nebude nacházet jedna ze skupin Zábavních poníku. Za ty poslední dva tisíce let, co už tuhle práci dělal, by si zasloužil chvíli volna, říkal si. Jenže kdykoli si spakoval kufry a chystal se vytáhnout kopyta z Tábora, udělalo mu vždycky něco čáru přes rozpočet. Teď to byl spíše výbuch rozpočtu... Nějaká příšera by ho nechala naprosto klidným - od toho přece cvičil hrdiny. Ale to, že neměl tušení, s čím mají tu čest, jej poněkud znervózňovalo.
Když k němu přiběhla Annabeth s Nikem di Angelo, nemohl jinak, než je zklamat.

"Cheiróne! Řekněte mi prosím, že víte, co to u všech bohů je!" zalapala, po běhu udýchaná Annabeth.

"A co je důležitější, jak to zabít." dodal nevzrušeně Niko.

Cheirón se podíval z jednoho na druhého a zakroutil hlavou: "Musím říci, ačkoli se to neříká snadno, že nemám ani to nejmenší tušení."

Annabeth se na něj nevěřícně pohlédla. Pak se podívala na Nika, nejspíš proto, aby se ujistila, že taky opravdu slyšel to, co ona. Jakmile se přesvědčila, že Niko je z toho taky na větvi - i když u něho se to projevovalo pouze poněkud zaraženým výrazem, asi jako kdyby se Percy snažil přijít na druhou odmocninu ze sto šedesáti devíti - zdrceně se zase obrátila k Cheirónovi.

"Něco přece tušit musíte!" zkusila to. Cheirón jen zavrtěl hlavou: "V životě jsem podobnou nestvůru neviděl. Opravdu by mě zajímalo, kde se vzala. Musí v tom mít prsty někdo ... no,  někdo mocný."

"To nám to ten výběr zrovna nesnižuje." zašklebil se Niko, načež musel rychle uhnout zbloudilému šípu, který letěl na jeho hlavu. "Tak co budeme dělat?" pokračoval, "Prostě budeme útočit a doufat, že něco zmůžeme? Nepatřím sice mezi ty nejlepší stratégy, ale i mně připadá úspěch takového plánu stejně nepravděpodobný, jako to, že bych začal chodit celý v růžové."

"Jistěže něco uděláme." odsekla Annabeth, "jenom musíme vymyslet co." S odhodláním si měřila příšeru. Ta teď byla už doopravdy oslepená, s tuctem šípů trčících jí z očí.

"Má na sobě sliz... A má docela malé nozdry... K tomu přišla od potoka... Hm, Cheiróne nemyslíte, že by mohla žít ve vodě? Potom, vzhledem k její velikosti, na suchu nevydrží dlouho!"

"Možné to je," odvětil jí Cheirón, "máš nějaký plán děvče?"

"Snad. Jestli bychom ji dostatečně dlouho udrželi dál od vody, mohla by se jednoduše začít dusit... A sama umřít?" nejistě zauvažovala Annabeth. Niko vyštěkl smíchy: "U Háda! To bychom teda museli mít jó štěstí... Uvědomuješ si to? To rovnou ji můžem požádat: ' promiňte paní ještěrko, byla byste tak laskava a rozpadla se na prach, abyste se za nesnesitelných muk mohla opět octnout v Tartaru, kde se budete, pravděpodobně po následujících sto let, znovuvytvářet?' Jo umím si představit, jak nadšená bude."

"A napadá tě snad něco jiného? Cokoli?" zpražila Nika uraženým pohledem.

Ten musel uznat, že opravdu ne, a tak jen rezignovaně zavrtěl hlavou.

Situace kolem se kvapem stávala ještě chaotičtější a méně přehlednou. Táborníci se snažili seč mohli, ale nestvůra pořád vypadala jako by si víceméně vyšla na odpolední procházku. Pár metrů nalevo od místa, kde stála Annabeth s Nikem a Cheirónem, se skláněl Percy nad Clarisse, která byla zjevně v bezvědomí, a sám taky nevypadal nejlíp. Vypadalo to, že si ho ještěrka zřejmě spletla s antistresovým míčem a párkrát jej ne zrovna jemně zmáčkla.

Niko se zamračil: "Co teda uděláme? Jak ji udržíme dál od vody? Svážeme ji?"

"Nejsem si jist jestli ji naše lana udrží." chmuřil se Cheirón.

"Já nemám na mysli jen tak obyčejné lana... Spíš jsem přemýšlela nad Leovým nejnovějším projektem. Vždyť víte... BSSka? Bláznivé silné stahovačky?"

"A není to náhodou ještě prototyp? Který jen tak mimochodem ještě předevčírem Travisovi málem usekl ruku?" zamračil se Niko.

"No jestli to té příšeře usekne ruku, brala bych to jako výhodu," úšklíbla se Annabeth, "stejně nebude lehké to provést, i když ty Leovy stahovací obruče budou nějakým zázrakem fungovat."

Annabeth jezdily oči po obludě nahoru a dolů, jak se snažila přesně si promyslet plán. Nakonec pokývala hlavou: "No bez vzdušné podpory to nepůjde."

Otočila hlavu na Nika a začala udílet rozkazy, jako obvykle jistá v kramflecích.

"Běž pro Lea a sežeňte mi ty stahovačky. Já seberu pár lidí a půjdem pro pegase. Cheiróne, musíte tady naši kamarádku ještě chvilku zaměstnávat."

Pokývli na sebe a Niko se ještě zeptal: "A co potom? Nějaké bližší specifikace?"

Annabeth jen pokrčila rameny už odbíhajíc k nejbližšímu táborníkovi, který se ještě držel na nohou, což byl shodou okolností Percy.

"Takže improvizace. Jako vždy." uchechtl se Niko a zamířil směrem mezi nohy příšery, kde podle poskakujících ohnivých jazyků tušil, že bude Leo.