A co když je to jinak? - PERCY JACKSON FanFiction

Tábor Polokrevných

Sluneční paprsky se prodíraly skrze mraky a dopadaly oknem do srubu číslo tři v Táboře Polokrevných. Celý Tábor ještě spal a všude bylo ticho a klid.

"Chmmm..." zabručel Percy a převalil se na lůžku na druhý bok. Chvíli tak zůstal a potom se překotil zase zpátky a zakryl si oči rukou kvůli pronikajícímu světlu. Frustrovaně vydechl a chtěl se opět otočit, když se zpoza něho otráveně ozvalo: "Mohl bys toho prosííím nechat? Rád bych si ještě trochu přispal, ale s tím, jak tady pořád kroutíš s tou svou zadnicí, to vůbec není možné."
Percy otevřel jedno oko, pousmál se, otočil hlavu přes rameno a pohlédl na tmavé pačesy částečně vyčuhující zpod deky.
"Ale no tak. Stejně už nespíš. A mimo to znám i příjemnější způsoby, jak strávit ráno." šelmovsky se zasmál. Když se mu dlouho nedostávalo odpovědi, přetočil se čelem k háru, znalecky zvedl obočí a drze poznamenal: "Snad netrucuješ?"
Když se pořád nic neozvalo, přesunul se blíž k tělu, které zřejmě patřilo k vlasům, přehodil přese ně ruku, přitáhl si ho blíž a bradu mu zabořil mezi rameno a krk.
"No tak. Tohle ti stejně dlouho nevydrží." zamumlal polobůh směrem k čupřině. Ozvalo se tiché zamručení. Deka trochu sklouzla z hlavy, ta se otočila a vykoukly uhlově černé oči s tázavě pozdvihnutým obočím.
"A jaké přesně příjemnější způsoby máš na mysli?" pomalu se mu pozvedly koutky.
"Niko, Niko, ty se ještě ptáš?" zavrněl Percy a přehoupl se nad něho. To poslední, co Niko zahlédl, než se přes ně přehoupla deka, byl bílý odlesk zubů mezi Percyho rty roztáhnutými v úsměvu.

»»»«««

Buch, buch, buch. ... Buch, buchy, buch!

Na lůžku ve srubu se zvedla hlava přikrytá dekou a přidušeně se ozvalo: "To někdo klepal?".
"Zjevně." ozvalo se v odpověď.
"Cože!"
"Nejanči prosimtě."
"Nejanči! Vzpomínáš si doufám, že už jenom tím, že jsi tady, porušuješ táborová pravidla. Co když jsou to harpy-"
Buch, buch, buch, buch, buch! ...
Deka rychle odletěla z postele a na nohy vyskočil polonahý Percy a tahal z postele i Nika.
"Hned jsem tam!" křikl mezitím ke dveřím, pak úkosem pohlédl na spáče, co se pořád ještě válel na lůžku a zlostně na něho sykl: "Schovej se někam prosímte!".
"A kam jako? Pokud jsi's toho nevšiml skříň tady nemáš."
"Nemůžeš být trochu vynalézavější! Zalez pod postel!" přebíhal znepokojeně ve snaze najít nějaké to ošacení po pokoji a když viděl, že Niko pořád lapí na posteli a k ničemu se nemá, nemilosrdně ho stáhl pod ni, hodil na něho deku a ještě pár hadrů a obalů od tyčinek, co našel všude možně po srubu. Když viděl, že Niko chce protestovat, podíval se na něj tak, až mladší polobůh zvedl v obranném gestu ruce a smrtelně vážně pronesl: " Zůstaneš, kde jsi, nebo až tě sežerou harpyje, budu já ten poslední, kdo by pro tebe snad truchlil a kdybys to nááhodou přežil, dorazím tě sám a to vlastnoručne a pak skoncíš na oceánském dně!"