Danger is BACK | Vkook |

1.

Představte si, že jste sedm let zavřeni v cele. Jediné co vás obklopuje jsou čtyři stěny a malé mříže, které vám umožňují hledět z cel ven na prázdnou chodbu. Jediné co celé dny děláte je to, že sedíte na nepohodlné posteli a koukáte na protější stěnu nebo pracujete mimo věznici.

Nikdy nebylo jednoduché smířit se s tím co jsem před několika lety udělal. Jenže pak si uvědomím, že to bylo pro dobro Kookieho, mé lásky.

Ztratil jsem pojem o čase, o tom jaký je den a měsíc. Nevím jak dlouho jsem byl zavřený, ale jedno vím jistě. Dneska nastane den kdy vyjdu ven na svobodu.
"Konečně ven co?" Zasmál se Paul vedle mě.
"Jop" vydechl jsem a šel vedle něho do jídelny.

Mohu říci, že Paul nebyl nikdy z těch hodných věznů. To on je příčina proč jsem se změnil. Vězení tě změní. A to hodně. "Až propustí mě z toho dle zařízení, tak počítej s mojí návštěvou." Drkl do mě a já se zasmál.
"Tebe, pustí až nám bude padesát let." Uchechtl jsem se a on semnou.

"Pravda." Uznal a usadil se do čela stolu a kolem něho si začali sedat jeho gorily.

"Kim Taehyung! Tady nemáte co dělat!"

"A kde mám jako být kreténe!" Zakřičel jsem na něho přes celou jídelnu a pustil se do jídla.

Najednou se moje tvář ocitla v jídle. Má ruka byla za mými zády zkroucená což mě donutilo syknout od bolesti z důvodů že se má ruka ještě neuzdravila.

"Venku? Kreténe!" Odpověděl mi a já se zamračil. Paul vedle mě byl připraven zasáhnout do situace, která tu nastala.

Ano, chráníme si zadky bez ohledu na to jak dlouho tu budeme, jsme jako rodina. "Je tu pro tebe auto. Kámoši si pro tebe přijeli." Zasmál se a já vydechl.

Ťukl jsem si s klukama na pozdrav a vydal se směrem pryč z jídelny. "Naserte si." Zakřičel jsem ještě předtím než jsem odešel pryč. Je to tu zvykem.

Moc věcí mi tu nezbylo. Jediné co mi daly, když mě vyváděli ven, byl můj mobil, krabičku cigaret a oblečení, do kterého jsem se převlékl. "Bylo to krásných sedm let pánové." uchechtl jsem se na policistu vedle mě, který měl v ruce zbraň a šel semnou až ven. 

"Nech si ty blbý kecy. Je nám jasné, že jsi tu nebyl naposledy." uchechtl se pro změnu on. 

"Nech se překvapit." zasmál jsem se a dal si cigaretu do úst. Jedním tahem zapalovačem jsem jí zapálil a popotáhl si nikotinu. "Úžasné." vydechl jsem, když jsem prošel bránou a pohlédl na zářící slunce.  

"Tae!" vykřiklo pro mě až příliš mnoho hlasů. Na mých rtech se objevil velký úsměv, předtím než jsem skončil na zemi, obklopen svými přáteli. 

"Kluci, sakra není nám pět." 

"Sedm let jsme neviděli tvojí otravnou řiť." zasmál se J-hope, který mi pomohl na nohy a následně mě opět pevně objal. "Kurva, co to máš s tělem?" 

"Sedm let tě naučí a změní." pokrčil jsem rameny a cigaretu odhodil. Následně mě objal Jimin, který měl slzy na krajíčku.  

"Vítej zpět." zašeptal mi do ucha a já kývl hlavou. Každý z nich mě opět objal jednotlivě a vždy řekli nějaké to slovo na uvítanou. 

"Kde je?" vydechl jsem, když jsem spatřil pouze pět osob stojících vedle sebe. "Nevíme, vždycky ráno se sbalí a vrátí se až večer." Suga

"Je pravda, že jsem ho potkal večer na chodbě a měl obličej celou modřinu." Jimin

"Podle mě má babu." J-hope

"Od té doby co jsi odešel je divný, nebaví se skoro s námi a když jo tak spolu prohodíme pár slov." Namjoon

Jediný Jin mlčel a hrál si se svými klíči od auta. "Měli by jsme jít, připravil jsem na uvítanou tvoje oblíbené jídlo." nakonec promluvil a vydal se směrem k autu. Ostatní pokrčily rameny a vydaly se za ním až na Namjoona, který zůstal stát na místě. 

"Nechci se o tom bavit před nimi, ale pokud by jsi měl nikdy potřebu si promluvit o -" 

"Jsem v pohodě ano? Jenom, je toho moc. Teď jsem vyšel z basy a musím si zase zvyknout na režim." pokrčil jsem rameny a obešel ho směrem k autu. 

Když jsem vešel dovnitř domu, zůstal jsem v šoku. Všechno tu bylo naprosto stejné. "Nechtěli jsme to měnit. Líbí se nám to takhle." promluvil Hoseok, když si zul boty a běžel následně do jídelny. 

"Hej, jsi v pohodě? Jsi nějaký divný." uslyšel jsem Namjoona, který byl stále ještě venku společně s Jinem. 

"Ptáš se jestli jsem v pohodě?! To jako vážně?!" zašeptal s naštvaností v hlase. Nedalo mi to a celou jejich konverzaci poslouchal. "Jak může všichni být tak klidní. Vrátil se nám nejlepší přítel po sedmi letech z vězení a Kookie o tom ani neví." vydechl naštvaně. 

"Kookie si za to může sám Jine. Víš to, všichni to vědí." 

"Taehyung ne. A až ho uvidí, zabije nás." 

"Proč by to dělal?" uchechtl se Namjoon

"Milovali se. A teď podívej se na Tae-ho, je jiný. Změnil se. -"

"Ano, vězení tě změní. Měl by jsi o tom něco vědět ne?" přerušil ho Namjoon.

"Já tam byl rok, on sedm let. To je rozdíl nemyslíš! A vůbec proč se s tebou o tom pořád bavím, když ani nevíš co dělá tvůj nejmladší člen gangu." odfrkl si a vešel dovnitř. Podíval se na mě a pokroutil hlavou. "Tak vítej doma." rozhodil kolem sebe rukami a odešel do kuchyně. 

"Nevšímej si ho, je náladový už sedm let." uchechtl se Namjoon. 

"Věci se tu asi hodně změnily od doby co jsem odešel." vydechl jsem a vydal se s ním do jídelny, kde už Jin nandaval jídlo. Rychlík. 

"Ani ne." zalhal a posadil se na své obvyklé místo.