Danger is BACK | Vkook |

15. END

Všude se ozývaly zvony. Smuteční zvony. Konal se pohřeb. Pohřeb chlapce, který měl celý život před sebou. Přišla celá jeho rodina. I když se k němu nechovaly zrovna nejlépe a vyhodily ho z domu když se dozvěděli co dělá, ale i tak měla celá rodina potřebu mu říci poslední sbohem. Jeho kamarádi, jak se školy, tak z ulice a z gangu všichni, kteří ho měli rádi a milovaly ho, stály u jeho hrobu s morkou tváří od slz. 

"Je mi líto vaší ztráty." promluvil potichu Namjoon, když spatřil jeho rodiče a došel k nim. 

"Namjoon?" zeptala se Taehyungova matka, která byla stále v šoku, že její jediný syn je mrtev. Namjoon pomalu přikývl a skončil v její náručí. "Děkuji že jsi se o něho postaral jak nejlépe to šlo. Vím, že to s ním muselo být těžké." uchechtla se a pustila Namjoona ze svého objetí.

"Byl to to nejlepší kamarád, které ho jsem měl." 

"Děkuji. Za všechno." zašeptala mu předtím než se otočila a společně se svým manželem odešla ke své rodině. 

"Jeho máma?" optal se Jimin, který přišel k Namjoonovi a ruce si zkřížil na hrudi. Namjoon přikývl a setřel si slzu. "Je to velká ztráta." vydechl Jimin a položil Namjoonovi ruku na rameno, které silně stlačil. 

Když se začaly lidi shromažďovat u hrobu, všichni zmlkli. Mluvil pouze jeden člověk a to člen jeho rodiny - matka. 

Mluvila o něm tak krásně, vždy říkala jen to nejlepší co její syn dokázal a čím ji vždy udělal šťastnou. Kluci - Jungkook, Hoseok, Jimin, Jin, Yoongi a Namjoon stály naproti ní a ani jeden neubránil své emoce, slzy stékaly po jejich tváří dolů až se vsakovaly do černých košil. V ruce každý držel bílou lilii, kterou Taehyung miloval. Připadala mu tato květina jiná od ostatních. 

"Sbohem." vydechl Jimin, který šel k jámě kde se nacházel jeho hrob. Jimin si klekl na zem a svou květinu hodil do jámy. "Budeš mi chybět, brácho." setřel si slzu a odešel. 

Další kdo si klekl a promlouval byl Jin. "Proč jsi nám to udělal. Všichni jsme tě měli rádi, byl jsi naše rodina." další kytka padala dolů do jámy. 

Následoval Jungkook, který si svým kapesníčkem stíral slzy. Neměl sílu na to si kleknout a hledět na hrob kde se nachází člověk, kterému neřekl nic o jeho citech. "Miluju tě." vydechl zlomeně a svou kytku též hodil dolů.

"Víš, vždy jsem si myslel že nás přežiješ." uchechtl se Hoseok. "Měl jsi být naživu, ještě tak sto-padesát let po tom co by jsme my umřely." pokroutil hlavou a svou kytku hodil též dolů. 

"Odpočívej v pokoji." zašeptal Yoongi, který byl na řadě a svou kytku hodil též dolů. "Byl jsi sice blb, ale měl jsem tě rád." dodal. 

Další a jako poslední z jeho nejbližších kamarádů byl Namjoon, který se k hrobu vydal s menších úsměvem na rtech. Jeho úsměv, však nebyl vůbec veselý, právě naopak, byl plný bolesti a smutku. "Ty debile jeden." zašeptal aby ho nikdo neslyšel. "Nesnáším pohřby, vždy se cítím zvláštně, ale u tebe je to jiný, je to jako by jsi tu byl stále s námi. A víš kde jsi?" zeptal se a vyčkával nejspíše na odpověď, která mu nebyla řečena. "Jsi v našich srdcích." usmál se, ruku přiložil na hruď přesněji na místo kde se nachází srdce a svou kytku hodil též dolů k ostatním. 

Hned jak se Namjoon zvedl se kluci rozešli do svého velkého sedmimístného auta. "Tak tohle bylo hustý." vydechl Hoseok, který si okamžitě rozvázal kravatu. 

"Jo my povídej." zasmál se Jimin.

"Jste-" své slovo ani Jin nemohl dokončit, protože když se otočil tak spatřil Jungkooka v objetí Taehyunga. Usmál se a drkl do Jimina. 

"Awww jste tak sladcí." uculil se Hoseok a Yoongi vedle něho s úsměvem na tváři protočil očima. 

"Děkuju vám za všechno." promluvil Taehyung. 

"Od toho je rodina." Jungkook se k němu ještě více přitulil. 

"Jo, měli by jsme co nejdříve vypadnout, než ten parchant zjistí že jsi stále na živu a zabije nejenom nás, ale i celou tvou rodinu." vydechl Jin a rozjel se po cestě do jejich nového světa. 

"Pro ochranu svých blízkých jsme schopni čehokoliv, utéct, být návnadou a obětovat se. To samé jsem udělal i já. I když mě teď mí rodiče oplakávají, jsem si jistý, že za tu bolest abych je ochránil, to stálo." - Kim Taehyung.

****

Opravdu, ale opravdu jste si mysleli že nechám to úžasné stvoření zemřít? Ale prosím vás. :D 

Doufám, že se vám tento příběh líbil a že se mnou budete pokračovat i nadále v dalších příbězích, které se někdy v budoucnu ocitnou na mém profilu. 

Dále bych vám chtěla popřát šťastný a nový rok a v něm jenom to nejlepší! Dále bych ho chtěla popřát i našim chlapcům!! 

Happy New Year Army and BTS!! I love you all