Danger is BACK | Vkook |

7.

Hned po tom co se tu stala ta menší neshoda mezi Jiminem a JungKookem, Kookie odešel. Na jednu stranu, jsem chápal Jiminovu obavu, ale na druhou stranu mi bylo JungKooka líto. Pokroutil jsem hlavou a postavil se. "A ty jdeš jako kam?" vyhrkl na mě Namjoon, když jsem byl připraven opustit místnost. 

"Pryč, je to zbytečné něco řešit, když tu jeden člen gangu chybí." pokrčil jsem rameny. 

"To si děláš prdel?! Jako to opravdu odejdeš?" 

"A co jiného tu mám jako dělat? Navíc, už je ráno, všichni jsou unavený." roztáhl jsem ruce a ukázal na Yoongiho, který měl jedno oko zavřený a druhý otevřený, tak aby neusnul. Vtipné. 

Namjoon se rozhlédl kolem sebe a vydechl, bez jakéhokoliv slova odešel pryž z místnosti a zavřel se ve svojí pracovně. "Nechtěl jsem ho naštvat." 

"Nenaštval, on vím že máš pravdu, jenom ho to trápí. Druhý z největších gangů nám jde po prdeli a my ani nevíme proč." ozval se Jin. Hlasitě si zívl a protáhl se. "Promluvím s ním. Vy jděte spát, mám takový pocit, že tahle schůzka není první a ani poslední." pousmál se a položil mi ruku na rameno. Jemně ho stlačil a kývl hlavou. Všichni začaly přikyvovat a opouštět místnost. 

"Co! Já nespím!" vyhrkl Yoongi, který se postavil a rozhlížel se kolem sebe. 

"Jdi spát, střevo." dal jsem mu pohlavek a odešel do svého pokoje. Sundal jsem si oblečení a zůstal pouze v boxerkách. Hned jak jsem padl do postele jsem se přikryl a zavřel oči. Usmál jsem se a ponořil se do svých vlastních snů. 

*BUM* 

Trošku jsem přikrčil obočí a snažil se ignoroval předchozí ránu, která se ozvala ze zdola. 

*BUM* *BUM* 

"Bože." vydechl jsem a otevřel oči. Dveře od pokoje se otevřeli a já cítil vůni rumu a vodky. Zamračil jsem se a posadil se. Rozsvítil jsem menší lampičku u postele a promnul si oči. 

"Tohle - Tohle není - můj - můj pokoj?" ozval se opilý hlas JungKooka. 

"Ne, ty ho máš vedle." vydechl jsem chladně a podíval se na hodinky, které ukazovaly půl šesté.

"Já měl - moment - tohle - není můj pokoj." rozhlédl se kolem sebe a upil si ze skleněné flašky rumu. Následně se usmál a zavřel za sebou dveře. Povzdychl jsem si a postavil se. Kookie se rozhlížel stále po mém pokoji. 

"Pojď odvedu tě do pokoje." pokroutil jsem hlavou a vytrhl mu flašku z ruky. Neřekl ani slovo. Měl jsem pocit, jako by zamrzl na místě a nebyl schopen se pohnout. "Kookie? Můžeme jít? Víš, rád bych se vyspal." 

"Pořád jí máš." vydechl úžasem. Na chvíli mi přišlo jako by byl střízlivý.

"Co mám?" 

"Tu fotku." usmál se a ukázal na fotku na poličce v rámečku. Byl jsem na ní já společně s Kookiem před sedmi lety. Oba dva jsme v té chvíli byly šťastný. 

"Ano, je to vzpomínka, vzpomínky se nevyhazují." pousmál jsem se a přehodil jsem přes svá ramena jeho ruku a podpíral ho aby nespadl, jelikož jeho chůze nebyla stabilní. 

"Já všechno vyhodil." přiznal se. 

"Já vím. Jin mi to řekl." pokrčil jsem rameny a posadil ho na postel. Začal jsem mu rozvazovat boty a sundavat mu je. 

"Jsi nahý." 

"Neříkej že se stydíš. Už jsi mě takhle párkrát viděl." promluvil jsem. Jeho obličej zbledl a já si až teprve po tom uvědomil co jsem řekl. "Já, promiň. Nedošlo mi to." pokroutil jsem hlavou. Posadil jsem se vedle něho a začal mu sundavat mikinu, kterou jsem následně hodil na zem. 

"Můžu něco zkusit?" promluvil po chvíli ticha a já se mu podíval do očí. 

"Cože?" 

"Ptal jsem se, jestli můžu něco zkusit Tae." 

"J-jistě." vydechl jsem. Kookie se ke mě naklonil a přitiskl svoje rty na ty mé. Mé oči se rozšířily mezitím ty jeho byly zavřené. Byl jsem překvapen, když se jeho ústa začala otevírat a zavírat a já s radostí jeho kroky opakoval. Během několik sekund seděl obkročmo na mých stehnech. Jeho ruce se obmotaly kolem mého krku, když si mě tlačil blíže k sobě. Mé ruce bloudily po jeho zádech nahoru a dolů. Přesně tohle bylo to co mi celých sedm let scházelo. Jeho rty na těch mých. Jeho jazyk si po několika sekundách dělal slizkou cestičku od mých úst až k mému krku, který začal sát a okousávat. Vydechl jsem nehty zaryl do jeho kůže na což nepříjemně zavrčel. 

Otevřel jsem oči a odtáhl se od něho, začal jsem ho prohlížet jeho tvář a přitom se usmíval. Opět se nahnul k tomu aby mě mohl políbit, jenže já si všiml něčeho co mě donutilo přestat. 

Na jeho krku se začal vybarvovat modrofialový flek, který tam předtím neměl. "Ne. Kookie, dost." vydechl jsem a shodil ho ze sebe. "J-já.... Dobrou." pokroutil jsem hlavou a rychle odešel z jeho pokoje. 

Padl jsem do své postele a začal brečet. To jak mě nazval, to jak mě políbil a to co jsem během toho cítil bylo jako to, když jsem se poprvé políbily před sedmi lety. Jenže ten cucflek na jeho krku mi jasně dával najevo že už někomu patří a já nemám právo se ho jakkoliv dotknout. 

I když bych tak hrozně moc chtěl.