Danger is BACK | Vkook |

11.

Hleděl jsem na svoji zbraň, kterou jsem pevně svíral ve své dlani a zhluboka se nadechoval. Zvedl jsem hlavu a spatřil před sebou tři sklenice od piva, pytel pověšený nalevo na větvi stromu, dvě krabičky od cigaret položené na zábradlí, jedna na jiné straně a terč. Podíval jsem na Taeyang-a, který stál zamnou a v ruce držel stopky. Na tváři měl neutrální výraz, a v ústech jeho poslední cigaretu, z jedné krabiček, které jsou teď mým cílem. Kývl jsem hlavou na znak, že jsem připravený a zbraň namířil před sebe. "Krabička cigaret, terč, sklenice od piva, znova krabička, pytel, terč, sklenice, terč, pytel, sklenice, pytel, terč." vydechl a já se pokoušel zapamatovat jak to šlo po sobě.

"Teď!"

vykřikl a z mé zbraně vyletěla první kulka. Krabička zasažena, další kulka, terč zasažen. BUM! sklenice od piva spadla a rozbila se na další kousky střepů. Další, krabička cigaret odlétla za zábradlí. Z pytle se začal sypat písek. Opět jsem zasáhl terč, další sklenice se rozbila na milion kousků, terč byl již na několika místech roztrhnutý, stejně jako pytel ze kterého se začalo sypat více písku. Další a poslední sklenice spadla na zem, dále spadla pletená látka a tím se pytel roztrhl úplně a terč v sobě měl několik děr. Sundal jsem si ochranné brýle, odjistil zbraň a podíval se na Taeyang-a, který hleděl na stopky s otevřenými ústy. "No ty, krávo, jak dlouho jsi říkal že jsi nestřílel na daný cíl?"

"No sedm let, ale včera jsem střílel na obraz." pokrčil jsem rameny

"Vypadá to, že si nevyšel ze cviku. Dvacet sekund, to je nejlepší čas, kdo to tu z nováčků měl. Gratuluji." zasmál se a přátelsky mě bouchl do ramene. Společně jsme vyšli do velkého domu, ve kterém jsem se včera ubytoval a došel s ním do kanceláře našeho šéfa. Jeho jméno neznám, popravdě, nikdo ho tu nezná. Všichni mu říkají King. Přijde mi to zvláštní jméno pro někoho, kdo sedí v kanceláři a posílá svoje lidi na mise, místo něho.

"Čas dvacet sekund. Je nejlepší." zasmál se Taeyang, když vstoupil bez klepání dovnitř a já hne za ním. 'King' se otočil na židli a vesele se usmál.

"Zajímavé. Musím říct, že máš vynikající postoj." postavil se a došel k oknu. Taeyang mě popostrčil k němu a já se na něho zmateně podíval. Pouze pokrčil rameny a posadil se na jeho místo. "Kolik že ti je?"

"27." odkašlal jsem si a stoupl si k němu. Z velkého okna jsem měl krásný výhled na střelnici, kde jsem před chvíli byl.

"A od kolika se věnuješ mafii?"

Mlčel jsem, nerad vzpomínám na svou minulost. "Taehyung-u?"

"Od 15. Nejsem na to zrovna pyšný." sklopil jsem hlavu a otočil se zády k oknu. Jeho ruka se objevila na mém rameni.

"Nikdo z nás není pyšný na svou minulost. Každý udělal nějakou chybu." rozpřáhl ruku k oknu a tím jasně dal najevo, že ti všichni venku co jsou na zahradě udělali v minulosti nějakou chybu. "I já. Je to lidské. Věř mi. Ale dost nějakého kecání. Je mi jasné, že jsi neměl čas se tu pořádně rozhlédnout, Taeyang tě tu provede." došel doprostřed místnosti a dal Taeyang-ovi nějaký papír. Následně se opět otočil směrem ke mě. "A zítra začneš s přípravou. Musíme tě dát do latě." kývl hlavou a zasedl zpět ke svému velkému stolu.

Oba dva jsme odešli a šli na konec chodby. Taeyang otevřel dveře a přede mnou se objevily velké posilovací stroje, boxerský ring a mnoho dalšího. "Wow." vydechl jsem úžasem. "Sem budeš chodit první týden, aby ses dostal do formy."

"Jak dlouho tu budu?"

"Do té doby dokud nezabijeme všechny jeho nástupce."

"A těch je?"

"Něco okolo desíti." pokrčil rameny.

"Cože?!" vyhrkl jsem překvapeně.

"Co sis jako myslel? Navíc, oni zaútočí jako první?"

"Jak to víš?" zkřížil jsem si ruce na prsou.

"Protože tu jsi ty. Chtějí tebe."

"Jsem návnada?"

"Tak něco. Samozřejmě neber to špatně, ale je to tak."

"Brava." vydechl jsem a plácl se dlaní do čela. Taeyang mě objal kolem ramen a opustil se mnou místnost.

"Dole máme ještě bazén, venku je taky bazén s barem, a tady je naše kuchyně." roztáhl ruce a já spatřil obrovskou kuchyň.

"Neumím moc vařit, takže se radovat nebudu, ale je to tu hezké." zasmál jsem se a on se mnou.

"Tak to jsme dva." otevřel jsem ústa abych něco řekl, ale přerušil mě zvuk hlasitých sirén. "Jdeme!" vyhrkl a chytl mě za rukáv, táhl mě sebou ven. Byl jsem zmatený a naprosto vyděšený touhle situací.

"Co se to děje?!"

"Pštt!" vyhrkl a zastavil se. Narazil jsem do jeho hrudi a hleděl na každého, který tu stál stejně jako my. Všichni měli hlavy vzhůru dokonce i Taeyang, neváhal jsem a též zvedl hlavu. Spatřil jsem tělo, visící za vysokým plotem, krev stékala po jeho oblečení dolů pod něho. Na jeho tváři bylo něco jiného. "Nemá oči." vydechl Taeyang. Nafoukl jsem tváře a dal si ruku před ústa.

"Kdo-"

"Tohle je jasná ukázka toho co chtějí! Chtějí válku! A tak jí mají mít!" vyhrkl King, který se tu zničeho nic objevil . Stál na menším stupínku aby byl vyšší než ostatní a byl tak vidět. "Jestli si myslí, že tímhle vyhrají tak se mýlí. To my budeme ti, kteří se budeme posmívat nad jejich mrtvými těly. Protože, my jsme-"

"Kings!" vykřikly všichni kolem mě a King se radostně usmál.

"Okamžitě začněte cvičit nováčky, teď nesmíme ztratit ani jeden den." a s tímto odešel pryč. Podíval jsem se na Taeyang-a, který stále hleděl na mrtvé tělo.

"Hej." drkl jsem do něho zlehka, na což se na mě otočil a falešně se usmál.

"Jdeme do zadní zahrady, je tam vetší prostor." vydechl a rozešel se směrem k zahradě, já ho následoval, jelikož stále nevím kde se co nachází. Když jsme došli do zadní zahrady, zůstal jsem překvapeně hledět před sebe. Byl tu menší potůček a na něm dřevěný most, kde se prali dva nováčci. "To je most stability. Nováčci tak zkouší svoji stabilitu, kdyby se někdy v budoucnu ocitly v podobné situaci." vysvětlil a já přikývl hlavou. "Dále tu jsou různé vychytávky." ukázal na kluka, který se snažil přelézt vysokou zeď. "Něco jako opičí dráha." vysvětlil a já opět přikývl.

"Je tu všechno proto aby ses naučil pořádně se hýbat, držet rovnováhu a hlavně-" odmlčel se a dal mi do dlaně naboje "zabíjet."