Danger is BACK | Vkook |

3.

Je to tu. Nastal okamžik, který nenávidím již sedm let. Je něco kolem půlnoci a já jsem vzhůru. Je mi jasné, že už neusnu. Ve věznici jsem toho taky moc nenaspal. Nebylo to třeba tím, že jsem nebyl unavený, unavený jsem byl vždy. Ale tím že postele tam byly prostě nepohodlný, vrzali pokaždé co jsi se hnul. Děsný!

Jenže teď jsem doma. Ve své vlastní posteli, která mi taky nedovolí se konečně vyspat.

"Neee." Zabručel jsem když jsem pocítil sucho v mém krku. Byl jsem strašně líný vstát a dojít si pro pití, jenže když žízeň neustala ani po několika minutách, vzdal jsem své přemlouvání a vylezl z vyhřáté postele. Oblékl jsem si tepláky a volnější tričko, které mě alespoň trošku udržovalo v příjemném teplu. Potichu jsem otevřel dveře a vydal se po chodbě ke schodům, které jsem bez světla pomalu sešel. Byl jsem překvapen, když se v kuchyni svítilo. Jenže, když jsem vešel dovnitř, nikdo tam nebyl. Jako první co mě napadlo bylo to ,že nikdo zapomněl zhasnout, ale když jsem otevřel ledničku, ozvali se zamnou hlasy. 

Lekl jsem se, ale když jsem se otočil nikdo tam nebyl. Pokroutil jsem hlavou a vytáhl z ledničky džus, který jsem následně nalil do své skleničky kterou jsem si vytáhl z kredence. Skleničku jsem přiložil ke svým rtům a začal pomalu pít, otočil jsem se a dostal zástavu srdce. Sklenička mi z ruky vypadla, mé rty zůstali pootevřený, a mé oči div mi z důlku nevypadli. Chvíli jsme na sebe hleděli. Oba dva jsme zůstali ve stejné poloze, ani jeden z nás se nehnul. 

Tenhle okamžik, však přerušil dívčí hlas. "Kookie? Zlato? Kde jsi." na sucho jsem polkl a pokroutil hlavou. 

"V kuchyni!" vykřikl na zpět a protočil očima. Opět se podíval na mě a já svým pohledem uhnul. Připadám si jak srab. 

"Všude jsem tě hledala." objevila se v kuchyni blondýnka, o hlavu menší než je on. Ruku si obmotala kolem jeho pasu a políbila ho na tvář. Pak se otočila směrem ke mě a mile se usmála. "Ahoj jsem Caroline." natáhla ke mě ruku. 

Odkašlal jsem si. "Taehyung." zašeptal jsem. Její výraz se změnil. Pootevřela ústa a podívala se zpět na Kookie. 

"Těší mě." následně dodala a opět si stoupla těsně vedle něho. 

Kookie celou tu dobu mlčel. Jenom se na mě díval a snažil se možná vstřebat ten fakt, že jsem tu. 

"A kde-" 

"Caroline! Drž hubu! Nikdo na to tvoje povídání nemá náladu!" vyhrkl najednou Kookie a chytl jí pevně za paži. "Co kdyby jsi byla užitečná nikde jinde?" zasyčel na což Caroline přikývla a vydala se z kuchyně pryč. Byl jsem velice překvapen, jeho chováním. 

Beze slova, kolem mě prošel, vytáhl z ledničky vychlazený alkohol a beze slova opustil tuto místnost. "Caroline! Buď zticha!"

"Je to on že jo?! To proč jsi ty a Jin tak divný!" vyhrkla 

"Tohle není tvoje věc kurva, tvoje věc je mě uspokojit a být za to zaplacena, tak drž hubu a dělej to,  k čemu jsi určená!" začal jsem se dusit svoji vlastní slinou. 

Kde je ten roztomilý a nevinný Kookie. 

"Končím!'" vyhrkla najednou Caroline a následně byl slyšel dupot. "Seru na tebe Kookie!"

"Jen jsi jdi, ty se zase vrátíš, tak jako minule!" zakřičel za ní. 

"Co se tu děje?" ozval se rozespalí Jin, který zřejmě stál na schodech. Udělal jsem několik kroků blíže abych lépe slyšel jejich rozhovor. "Caroline?" 

"Jin." vydechla "Zeptám se tebe, protože tady pan dítě mi neumí normálně odpovědět." uchechtla se a já též. "Ten kluk co je v kuchyni, je to T-" 

"Tiše!" vyhrkl Jin najednou a přešel k nim blíže. Nechápavě jsem nakrčil obočí a poslouchal. "Caroline, do toho ti nic není. Měla by jsi jít a nevracet se." 

"To mám taky v plánu." potvrdila a vchodové dveře se otevřeli. "Doufám, že najdeš k opět tu lásku jako předtím Kookie." zašeptala, podle toho co jsem slyšel ho i políbila a odešla. 

"Neměl jsi ji sem vodit, když víš že je tu T-"

"Tak jsem to měl asi vědět, že je zpět z lochu. Naví-"

"Neříkej to. Mám pocit, že je stále v kuchyni, nemusí to vědět."  zastavil ho Jin, a já ho v tuto dobu začal proklínat. Co ti dva skrývají! 

"Jdu spát, dneska byl náročný den." vydechl Kookie unaveně a zívl si. 

"A jak to dopadlo?" 

"Jsem doma, živ a zdráv." 

"To je dobře. Namjoon by mě zabil." vydechl si Jin a společně odešli nahoru do svých pokojů. 

I když jsem nechtěl, sesbíral jsem ze země věschno sklo, které se tam válelo a vyhodil ho do koše. Z toho co se tu teď dělo jsem přestal mít žízeň a raději se vydal zpět do svého pokoje.

Hned co jsem za sebou zavřel dveře, jsem spatřil na mé posteli osobu. Lekl jsem se. Má ruka vystřelila na místo, kde se nachází srdce a zhluboka se nadechl. 

"Víš že poslouchat cizí rozhovory je neslušný?" 

"Cože?" pokroutil jsem hlavou a zkusil svůj hlas co nejvíce uklidnit, aby nepoznal že lžu. 

"Nedělej blbého Taehyung-u, vím že jsi poslouchal." vydechl

"J-"

****

Tak schválně. Kdo jako první uhodne, správnou odpověď na otázku vyhrává věnování k další části.

Otázka tedy zní: Kdo se nachází v jeho pokoji? 

A) Jin

Nebo

B) Jungkook?

(Vyberu první komentář se správnou odpovědí)