I Will Kill You (Bucky Barnes CZ) √

Sledování

Tak, přátelé, doufám, že vás příliš neodrazuji krátkostí kapitol a pozdním přidáváním :-)

Bucky v tichosti opět nasedl na motorku značky Kawasaki, kterou ukradl ještě před vjezdem do New Yorku. Jejího majitele omráčil a svázal, protože se nechtěl zviditelňoval zbytečnými vraždami. Při útoku měl na obličeji masku a mluvil rusky, takže věřil, že jej policie nezačne s tímto případem ztotožňovat, když teď všem na odiv ukazuje svou tvář s dlouhými vlasy, mluví plynnou americkou angličtinou a jeho nablýskaný dopravní prostředek, tak typický pro Ameriku, je zbaven pravé SPZ a nahrazen novou falešnou. Bucky Barnes věděl, jak policii oklamat.

Teď tiše svíral řidítka a klouzal zaprášenými špinavými uličkami plnými toulavých koček a bezdomovců, kteří na jeho motorku vrhali závistivé pohledy. Bucky je ignoroval, třebaže byl připraven každého z nich při sebenepatrnějším pokusu o kontakt okamžitě zabít. Měl svou misi. Podle dokumentů, které mu poskytla HYDRA, věděl, kde Steve bydlí. Nedělalo mu problém motorku nenápadně zaparkovat do křoví před jeho domem a sám se skrýt v hustém podrostu stromové aleje vysazené naproti přes ulici, s dokonale čistým výhledem na vchodové dveře jeho cíle, ale přitom na první pohled nezpozorovatelný. Díky tvrdému výcviku, který v HYDŘE absolvoval, měl smysly ostré jako kočka, neznal žízeň, hlad, ani únavu. Věděl, že musí počkat. Musí čekat na svůj cíl ... Tiše, téměř poslepu složil svůj samopal, ujistil se, že s ním nenastal nějaký technický problém, který by mu znemožnil případnou rychlou střelbu, odjistil jej, zkontroloval pozici svých dvou nožů a natáhl se na zem, zbraň po ruce. Číhal a vyčkával. Stačilo jen, aby jeho cíl vyšel ze dveří ...

Asi po půl hodině, které strávil bez hnutí vleže na břiše s očima upřenýma na vchodové dveře, jej vyrušila změť hlasů na konci ulice, blížící se k němu. Po chvíli se pětice mužů v dobré náladě zastavila přímo před domem a Bucky zpozorněl. Mezi kráčejícími muži rozpoznal svůj cíl, blonďatého muže v kožené bundě, jehož rysy si vtiskával do paměti celou cestu sem. Natáhl se pro svou zbraň, vzápětí však zklamaně zaklel, když si uvědomil, že ti ostatní muži jen tak neodejdou.
Věděl, že jeho mise je v tuto chvíli neproveditelná - Kapitán Amerika nešel sám. A už vůbec nešel domů.

,,Tak jste to slyšeli všichni, přátelé! Párty ve Stark Tower! Hned! Teď!" uslyšel Bucky rozjařený hlas nějakého bruneta, který mu už od prvního pohledu připadal drzý a arogantní. Stál zády k němu přímo před Stevem a mával v ruce nějakou lahví zpola naplněnou tmavou tekutinou. Ostatní tři muži, kteří přišli s ním, mu nadšeně přizvukovali, popocházeli sem a tam a aniž by to tušili, každou chvíli zaštiťovali Steva svými těly, takže Bucky nemohl zamířit. Navíc byl v nevýhodné pozici, stálo tam až příliš mnoho svědků. Nedokázal by je najednou sejmout všechny, navíc ulice byla plná domů, jejichž obyvatelé by mohli výstřely slyšet. A hrát si na honičku s newyrskou policií bylo to poslední, po čem Bucky toužil.

Nemohl se spolehnout ani na ochranu noční tmy, která se nad New Yorkem teprve začala pomalu snášet jako obrovský stín. To křoví tam bylo jako naschvál ojedinělé, každý by odhalil jeho pozici. Tato ulice byla přímo přeplněná garsonkami a rodinnými domy, a kde nestál dům, stály vysoké ploty, které by ani při svém výcviku nedokázal zdolat včas. Musel by prchat napříč ulicí všem na očích, a to se Bucky rozhodl neriskovat. Má přece spoustu času. Nesmí dělat hloupé chyby. Mlčky sledoval, jak skupina mužů míří pryč. Kdyby mohl cítit zklamání a nenávist, cítil by je. Takto jen trpělivě čekal dál.

,,Příště, Stevene Rogersi ... Těš se." zamumlal anglicky a stáhl se zpátky do křoví.