I Will Kill You (Bucky Barnes CZ) √

Nový Bucky

Tak když jsou tady ten adventní čas, tak vás potěším novým dílem tohoto příběhu :-) Sice kratší, ale doufám, že se i tak bude líbit :)

Po měsíci stráveném v ledu se Helmut Zemo rozhodl nechat Winter Soldiera rozmrazit. Dal si jej přivést do laboratoře, ukázal mu složku s informacemi o Kapitánu Amerikovi a již podruhé jej vyslal do Brooklynu v New Yorku, kde měl zabít nepřítele HYDRY číslo jedna, toho, jenž kdysi přispěl k jejímu pádu -  Steva Rogerse. Nevěděl však, že si Bucky vše z předchozí mise pamatuje, a Winter Soldier chytře předstíral, že to není pravda, aby nevzbudil ani stín podezření. Poté, co jej Zemo propustil, zamířil opět do nejbližšího velkoměsta a přeplavil se do USA. Počínal si stejně jako při první misi. Dostal se pod rouškou pomalu snášející se tmy až k známému domu slavného superhrdiny, svou oblíbenou motorku schoval v křoví naproti jeho vily ...

... a pak jej opět přemohly nově nabyté city. Taková zvláštní slabost, že by v ruce neudržel ani čajovou lžíci, natož zbraň. Opět nemohl splnit svou misi, i kdyby tisíckrát chtěl. Kov umělé ruky jej pálil, do očí se supervojákovi bez emocí náhle  vtlačily slzy. Bucky neozbrojen pomalým, ale pevným krokem přešel přes ulici ke Stevovu domu, bez ohledu na to, že by jej někdo ze sousedů mohl teoreticky z okna poznat jako střelce, který před měsícem slavného obyvatele této ulice málem zabil, a zavolat policii, a opatrně se posadil na chladné kamenné schody. A čekal, trpělivě a bez hnutí, jak to uměl jen on ...

Asi po hodině se Steve ve společenském oblečení objevil na konci ulice a pevným krokem mířil ke svému domu. Nejspíše se opět účastnil nějaké oslavy nebo porady vv centrále Avengers, tentokrát však byl zcela střízlivý. Byl sám. Cosi v Buckyho nitru křičelo, že teď je ta pravá chvíle, ať ihned vytáhne zbraň a udělá to, co mu Helmut Zemo přikázal. Ale Winter Soldier jen dál tiše seděl, ignoroval svůj vnitřní hlas a čekal ...

Steve se zmateně zarazil, když na prahu svého domu spatřil nezvaného a nevítaného návštěvníka. Poznal jej - dlouhá jizva na boku po operaci, při níž přišel o slezinu a odnesl si asi patnáct stehů - mu ten hrůzyplný večer bude připomínat již do konce života. Naštěstí díky séru supervojáka, které mu kolovalo žilami, mu tento handicap nevnesl do života žádná omezení, přesto však věděl, že na bolest a šok, když bezmocně hleděl přímo do ústí nabité pistole připravené ukončit jeho život, nezapomene ještě hodně dlouho. V první chvíli si pomyslel, že teď už zemře doopravdy, nějaký vnitřní hlas mu však napovídal, že dnes se nemusí toho zabijáka bát.

Opatrně se přiblížil k sedícímu dlouhovlasému muži, který na něj upřel pohled plný zmatku, bolesti, zlosti, nenávisti i prosby. Kapitán Amerika se otřásl, když toho muže s omračující jistotou poznal, a potom pronesl větu, která překvapila i jeho samotného:
,,Bucky, jsi to ty?" zeptal se nevěřícně  a zabiják mu při těch slovech pohlédl přímo do očí, nepohnul se však z místa. V jeho vlastním pohledu se zračil zmatek, údiv, otázky a ještě něco, co ani jeden z mužů nemohl definovat. Nebylo pochyb. Ulicí se začal prohánět studený vítr jako předzvěst blížícího se deště a Steve se rozhodl. Opatrně udělal krok blíž, dával si však pozor, aby na něj druhý muž nemohl náhle vytáhnout nůž nebo zbraň. Byl připraven k boji, přesto to však zkusil ještě jednou. Samotného jej ta věta překvapila, ale podvědomě cítil, že to musí udělat, i kdyby měl zemřít přímo ve vlastním bytě.

 ,,Nechceš - nechtěl bys jít dál? Můžeme si o všem v klidu promluvit ..." navrhl opatrně. Udivilo ho, že jej vyšší voják beze slova poslechl a postavil se vedle něj, a zatímco Steve hledal klíče od dveří, Bucky mu tiše zašeptal do ucha.
,,Steve, já ti neublížím ..."