I Will Kill You (Bucky Barnes CZ) √

Voják vypráví

Taaak, nový díl je na světě :-)

Steve byl zcela ohromený tím, co mu právě jeho ,,skoroprotivník" řekl. Nevěděl, jestli teď mluví s Buckym, nebo s Winter Soldierem. Jeden z jich byl jeho přítel, druhý vyšinutý vraždící maniak, který jej málem zabil. Z ruky mu vypadl svazek klíčů, až jeho zazvonění o podlahu jej probralo. Bucky však byl rychlejší, pohotově se sehnul a opatrně je Stevovi podal. Mírně se přitom usmál.

,,No tak."

Tato věta Steva přesvědčila. Vzpomněl si na jeden den, ještě před začátkem války, na den, kdy mu zemřela matka a jemu tak zůstala jen teta Peggy. Vraceli se tehdy s Buckym z jejího pohřbu. Jeho věrný přítel mu tehdy nabídl místo u něj v bytě, aby nezůstal sám, výměnou za leštění bot a občasný úklid. Odsunul tehdy dlažební kostku u zábradlí, vytáhl zpod ní klíč a řekl přesně ta dvě slova. Nebylo pochyb, Bucky byl zpět.

Když si Steve opatrně klíč přebíral a otočil se, aby jej zasunul do zámku, neodpustil si kradmý, nenápadný pohled na Buckyho nohu, tam, kde voják vždy nosil v pouzdře svou zbraň. To teď ale bylo prázdné. Stále nemohl uvěřit náhlé proměně Zimního vojáka. Do klíčové dírky se trefil až na pátý pokus. Otevřel dveře, pobídl Buckyho, aby vstoupil dovnitř, a tiše za nimi zavřel. Neodvażoval se zamykat, protože se bál, že to Buckyho rozruší a on mu ublíží.

 ,,Běž si sednout do obýváku, Bucky. První dveře po tvé levé ruce." řekl Steve. Mluvil mírně, měl z Buckyho stále trochu strach. Před pár dny před ním ležel na zemi a díval se přímo do ústí hlavně jeho pistole. Dnes stáli vedle sebe v jeho vlastním bytě, Steve o půl hlavy nižší než Winter Soldier. Barnes jej však poslechl a opatrně se posadil na tmavě šedou pohovku v rohu místnosti, Steve za ním vzápětí přišel a podával mu sklenici s vodou. Bucky se na něj nechápavě podíval. V jeho hnědých očích byl náhle jen zmatek a smutek.
,,Co se děje, Bucky? Neznáš vodu?" usmál se Steve, ale v Buckyho pohledu nebyla nejmenší stopa po humoru, a tak zase rychle zvážněl.
,,Proč to děláš? Já - chtěl jsem tě přece zabít. Nemůžeš dělat, že se nic nestalo." Bucky se na chvíli zarazil, než pokračoval dál:
,,Po mém návratu do Ruska mě dal Zemo opět zmrazit. Ale nevymyl mi mozek, jako to dělával předtím, nevím proč. Já - si pamatuji, co se tady stalo. A - matně si vzpomínám, že jsem tě už dříve - hodně dávno, viděl. Jsi Steven Rogers, nemám pravdu? Narodil ses v Brooklynu roku 1918. Tvoje máma - jmenovala se Sarah, nemám pravdu? A potom - přišla válka ... " Bucky s námahou skládal dohromady střípky starých vzpomínek na dobu před rokem 1940. Vypadal vyčerpaně, usilovné přemýšlení na dávno minulé časy, prokládané totálním prázdnem, jej stálo hodně sil. Steve mu jemně položil ruku na rameno.
,,Bucky, já ti důvěřuji." řekl tiše.
,,Neboj se, HYDRA se tě už nezmocní, ochráním tě. A nebojím se tě. Vím, že jsi to nebyl ty, ovládali tě. SHIELD ani policie o tobě zatím neví, tehdy v nemocnici jsem jim nedokázal dát tvůj přesný popis kromě toho, že máš ruku z kovu. To se schová pod mikinu. Nechtěl bys pár dní zůstat u mě a všechno si vysvětlit? Můžeme si o všem v klidu promluvit. Zatím můžeš přespat tady na gauči, a ráno si o všem v klidu promluvíme ještě jednou. Pomůžu ti, slibuji."
Druhý voják vděčně přikývl a napětí z jeho tváře se začalo pomalu vytrácet.
,,Dobře. Děkuji ti, Steve." zamumlal tiše. Kapitán Amerika mu přinesl deku a vysvětlil mu, jak zhasne lampu svítící vedle gauče. Bucky měl možná výborný přehled o všemožných druzích vražedných zbraní včetně výbušnin a odstřelovacích pušek, ale moderní technologie, jako byl mobilní telefon, počítač či mikrovlnná trouba mu nic neřkaly. Narozdíl od Steva dobu po procitnutí v ledu netrávil v New Yorku, ale v Rusku, kde znal jen kryokomoru, mučení a svou zbraň. I přes stále sílící zmatek ale poslušně ale kýval na vše, co mu Steve říkal, přehodil si přes ramena měkkou vlněnou deku a poslušně se schoulil na gauči. Steve po něm po chvíli vrhl poslední ostražitý pohled, ujistil se, že Bucky spí, a pak se smutným úsměvem opustil místnost a zamířil do své ložnice. Nechal ji odemčenou, a když usínal, proběhly mu hlavou dvě myšlenky. Doufal, že jej Bucky v noci přece jenom nezabije, a také v to, že je alespoň pár dní nikdo neobjeví ...