I Will Kill You (Bucky Barnes CZ) √

Kdo je sakra Bucky?

Olaaa, další kapitola je zde :) Připravte si kapesníky :-D a užijte si čtení :)

Bucky se obratně a nenápadně dostal až do centra města k nemocnici, kam oba Avengery odvezli. Budova však byla neprodyšně obklopená policejními zátarasy, za nimiž hlídkovaly desítky ozbrojených policistů, vysoko na obloze kroužil vrtulník. Bucky si přetáhl kapuci přes hlavu a zaparkoval svou motorku na kopci u malého lesíku asi půl kilometru od nemocnice. Třebaže měl v plánu být razantní, věděl, že přes tak velkou policejní přesilu se neprostřílí. Musel ještě několik dní počkat, než prvotní rozruch kolem slavných pacientů trochu utichne ...

Trpělivost se Buckymu opět vyplatila. Za čtyři dny byly policejní zátarasy uvolněny a jednotky odvolány. Winter Soldier veškeré dění nepřetržitě bedlivě sledoval, nehodlal riskovat, že mu jeho cíl unikne. Bylo mu ale jasné, že Stevovo zranění si vyžádá dlouhodobější péči, měl času dost.

O několik dní později se rozhodl zariskovat a pokusit se o kontakt. Rozhodl se pro mírovou cestu a nemocničnímu personálu nalhal, že je vzdáleným bratrancem zraněného Steva Rogerse a přiletěl za ním až z Washingtonu. Protože většina sestřiček byla naprosto poblázněná do Kapitána Ameriky, nedělaly mu potíže, a dokonce mu ochotně ukázaly, kde zraněného supervojáka najde.

Bucky se ušklíbl, nepředstavoval si, že vše půjde až tak hladce. Poslušně kráčel za sestrou spletitými chodbami páchnoucími dezinfekcí. Kšiltovku před vchodem do nemocnice způsobně sundal, na sobě měl moderní koženou bundu a za opaskem kalhot skrýval nabitou pistoli opatřenou tlumičem, zbytek svých věcí nechal v původním úkrytu. Nebude je potřebovat. Rychle dokončí, co před několika hodinami začal a konečně odsud vypadne. Sestra před ním otevřela dveře jednoho pokoje a s přátelským úsměvem mu pokynula, aby vešel dovnitř. Kdyby jen tušila ...

,,Pane Rogersi, máte tu návštěvu." oznámila a zatímco Bucky vešel do dveří, zůstala stát na chodbě. Nájemný vrah HYDRY již podruhé pohlédl Kapitánu Amerikovi do očí. Steve byl vzhůru, opřený o polštář a zvědavě se otočil ke dveřím. Ránu na boku, odkud mu lékaři vytáhli kulku, měl zašitou a převázanou obvazem, aby nekrvácela. Zmateně upřel oči na neznámého muže ve dveřích, na tvář, která mu byla tak svým způsobem tak strašně povědomá, i když ji viděl naposled před sedmdesáti lety ... I Bucky strnul uprostřed pohybu. Všechny instinkty na něj ječely, ať okamžitě vytáhne zbraň a udělá, co je třeba, ale jako by náhle nemohl. Zíral na svůj cíl sedící na posteli, jako by viděl ducha, a Steve mu upřený pohled oplácel. Několik hrozivých vteřin se v místnosti nic nepohnulo, byl slyšet jen tichý zvuk hodin visících nad dveřmi a dech obou mužů.

Steve se vzpamatoval jako první. Prudce se na posteli vztyčil do sedu a tvář se mu zkroutila ostrou bolesti, která mu při tom neopatrném pohybu projela zády. On ji však v tento okamžik nevnímal.
,,Bucky? Bucky, jsi to ty?" zašeptal nevěřícně, ale hned poté jej opustily síly i smysly a v bezvědomí se zhroutil na postel.

Winter Soldier zmateně znehybněl uprostřed pohybu, zrovna když se chystal vytáhnout zbraň. To první slovo vyslovené jeho protivníkem jej dokonale odzbrojilo. Jak sakra mohl znát jeho jméno? Jak může znát to, co nezná ani on sám? Pro všechny mise, pro každou chvíli, kterou strávil při smyslech, jej jeho nadřízený, Helmut Zemo, oslovoval prostým ,,Soldat". Jeho kódovým označením bylo Winter Soldier - Zimní voják. Ale Bucky? Kdo je sakra Bucky? Proč se jej na to ten Rogers ptal?

Bucky proti své vůli cítil, jak se mu roztřásla a zpotila jeho zdravá ruka a on ten třes nedokázal ovládnout. Ta druhá, kovová náhrada za tu, kterou ztratil v druhé světové válce po pádu z vlaku, nepříjemně studila v místě, kde kov přecházel v kůži na rameni. Bucky byl zmaten. Jakto, že něco cítí? Proč cítí nějaké zvláštní emoce, pocity, proč vnímá svůj pot, chlad kovu i mrazení v zádech? Proč není schopen vytáhnout zbraň?

Zabiják cítil, jak i jeho opouští rovnováha, bylo to tak cizí a intenzivní, až se musel posadit na židli vedle Stevovy postele. Pohledem zabloudil nad Stevovu hlavu. Na cedulce kousek nad postelí spatřil tabulku se základními údaji o pacientovi. Steven Grant Rogers, narozen v Brooklynu, 4. července 1918. Údaje seděly, byl to jeho cíl. Ale jak je sakra možné, že je tak starý a přitom vypadá na třicet? Co se to tu děje?

Bucky pocítil, jak se v jeho naprogramované, necitlivé mysli náhle něco pohnulo, věděl, že musí okamžitě pryč. Opět upustil od svých vražedných úmyslů, tisíckrát se za to v duchu proklel, ale ještě než Steve opět nabyl vědomí, Bucky se na své motorce už s vytočeným plynem vzdaloval od nemocnice, zmatený a frustrovaný ...