Tell Me More [POZASTAVENO]

Ano je tu další díl~! <3

,,A od polibku žili spolu šťastně až do smrti."
Takže, takhle nějak by to asi vypadalo v pohádce. Kluk, který nevěří na lásku ale osoba mu jeho plány překazí a žijou šťastně až do smrti. Ale takhle to bohužel v realitě nefunguje. Taehyung je kluk, do kterého jsem byl jako malej zamilovaný, ale odpálkoval mě s tím, že není na kluky a už semnou v životě nepromluvil. Uvedu vás tedy na pravou míru. Líbil se vam tento příběh? Plný úžasných náhod, a život, který jim vše nahrává do karet? Takhle to nefunguje, a už vůbec ne u párů kluk a kluk.
,,Zlato? Jsi už sbalený?" Křikla na mě máma. Usmál jsem se sám pro sebe vzal si kufr.
,,Už běžím!"
,,Jen to ne, ještě se zabiješ." Zasmála se máma. Konečně, jedu na intr. Dost jsem se těšil, střední škola, osamostatnění a z části nový život. Doufám, že budu na pokoji sám a budu mít aspoň trošku štěstí.
Nasedli jsme s mámou do auta a vyjeli jsme. Celou cestu mi dávala kázání a občas jí taky ukapla slza se slovy, jak jsem vyrostl, že to strašně letí a takové. Strašně jí miluju, he to taky jediná osoba, která mě neopustí a ani neopustila. Dobře. Už skončím toho všeho blábolení, nechal jsem se trošku unést. S mámou jsem se naposled rozloučil, zamával a já s udiveným pohledem sledoval místo, na které jsme se dostavili. Zhluboka jsem se nadechl a začal hledat můj pokoj. 301, 302, 303..... a tady! Pokoj 304 a otevřel jsem dveře. Pokoj byl prázdný.
,,Že by?" Začal jsem se předčasně radovat. Zavřel za sebou dveře a skočil na postel.
Wow Jungkook usnul. *tlesk tlesk*
Pomalu jsem se začal probouzet s pocitem, že se na mě někdo dívá...

Wow... such wow guyz.
I'm sorry for this shit. But chtěl jsem se k tomu vrátit. qwq
Snad se vám bude líbit! ^w^