Tell Me More [POZASTAVENO]

Láska neexistuje.

Vzbudil jsem se, kvůli sluníčku, které mi zahřívalo mou jemnou pokožku na obličeji, a které se dostávali přes žaluzie. Zmateně jsem se rozhlédl kolem sebe.
,,Byl to jen sen?" Ležel jsem v obýváku, kde jsme se s kluky dívali předtím na film. Vedle mě leželi Jimin ale Tae na gauči nebyl. Jimin lehce oddychoval z čehož jsem usoudil, že spí a já se snažil vzpomenout co se vlastně stalo. Hlava mě nebolela a alkohol ani holky nikde nebyli... Vstal jsem a vešel do kuchyně, kde stál Tae a vařil snídani.
,,Tae?" Přistoupil jsem k němu a ruku mu dal na rameno. Tae vysoce poskočil.
,,Sakra Kookie já se lekl!" Začal se smát a ruku si dal před pusu. Já se začal smát sním, než mi došlo, co se mi zdálo nebo možná dokonce i stalo. Já ruku hned odtáhl a zčervenal.
,,Kookie? Vše v pohodě?" Podíval se na mě ustaraně. Hlavu jsem stále držel dole, aby neviděl mé červenání. Nechtěl jsem aby mě vidět takto.
,,Kookie?" Řekl a ukazováčkem mi chytil bradu tak, abych se na něho podíval.
,,Děje se něco? Pokud ano klidně mi to řekni." Usmál se.
,,Ne nic se neděje jen je tu horko.. V! Jídlo!!" Zakřičel jsem na něj a můj pohled směřoval na jídlo než Tae stihl zareagovat už jsem dával pánvičku pryč ze sporáku.
,,AUU~!!!" Zaklel jsem a hned na to si protíral bolavé místo.
,,Kookie!" Zakřičel Tae a hned se mi začal věnovat.
,,Promiň.. kdybych si dával pozor nestalo by se to... hned si to dej pod ledovou vodu." Zapl vodu a ruku mi dal hned pod ní. Zasyčel jsem bolestí.
,,Promiň mi to.." Opakoval neustále.
,,Klid není to tvoje vina." Usmál jsem se na něj. Tae mě objal a hladil mě po vlasech. Ve mě se začaly ubíjet zvláštní pocity... je mi jasné, že pokud budu chtít tyto pocity zahnat, musím se tak začít i chovat. Odtáhl jsem se od něj a podíval se na něj a kamenným výrazem.
,,Je to v pohodě." Řekl jsem a rozhodl se jít za Jiminem, který, pravděpodobně ještě spal.
,,K-kookie?" Slyšel jsem jen za sebou. Pouze jsem zrychlil krok a došel ke gauči, sedl si na gauč k Jiminovi.
,,Ah.. Kookie?" Rozlepil ospale oči Jimin.
,,Jimin-ah.. v klidu klidně dále spinkej." Usmál jsem se na něj. Jimin opět zavrčel oči a hlavu si položil do mého klínu. Znervózněl jsem ale snažil se to skrýt. Tae přišel se snídaní ve dveřích se zastavil a podíval se na nás. Nahodil úsměv a přišel k nám. Proč se zas směje?
,,Pořád spí? Chudák musel být unavený." Řekl a Jimina pohladil po tváři. Já neodpověděl a zapl jsem televizi.
,,Proč mě ignoruješ?" Řekl smutně.
Nevěděl jsem co říct proto jsem mlčel. Vím, že je to odeme hnusné ale aspoň na chvíli toto budu muset podstoupit. Láska neexistuje. Ten divný pocit přejde. Je to můj nejlepší kamarád. Neměl bych se k němu takhle chovat ale musím.
,,Promiň Tae, řekneme si to možná jindy." Vysoukal jsem ze sebe. Nahodil jemný úsměv a řekl: ,,Dobře ale kdyby cokoliv jak tu pro tebe." Postavil se, přišel ke mě, pohladil mě po hlavě a dál mi polibek na líčko. Bez toho aniž by se podíval na mou reakci opět si sedl a koukal se na televizi. Nevěděl jsem jak reagovat. Seděl jsem tam s vykulenými oči. Jsme nejlepší kamarádi je to normální tak se uklidni...

Hii guys~! <3 Další chapter is here! :3 Za jakýkoliv komentář budu ráda! Za každý like i za sdílení <3 <3 Omlouvám se je to krátké ale je málo času.. další chapter vám vynahradim! :3 děkuji vám za vše. <3