Natsu no Romance(Cz)

Všechno jednou končí

Uplynuly dva týdny od té doby, co mě propustili z nemocnice.

,,Omlouvám se!" uklonil se Loof na náznak omluvy, držíc kytku.
,,Vše je v pohodě." odvětila jsem.
,,Notak neomlouvej se." chtěla jsem ať se narovná.

,,To co jsem udělal, bylo zlé." podal mi kytici růží.
,,Děkuji ti." bez dalších řečí jsem si je vzala.

,,Kdyby jsi cokoliv potřebovala, řekni." infornoval.
,,To je od tebe milé, ale..." nedopověděla jsem větu.
,,Není třeba, já Aisu splním vše co bude chtít." zadíval se na něj rivalsky Okita.

,,Je to od tebe milé, děkuji Loofe." usmála jsem se, chytla Okitu za ruku a odtáhla ho ze třídy.

,,Tím, že na něj budeš pořád naštvaný, nic nezměníš." usmála jsem se.
,,Jen se snažím, dávat na tebe pozor." odvětil a dal mi pusu na čelo.

,,Tím, že ode mě budeš odhánět kluky?" začala jsem se smát.
Moc dlouho jsem se tedy nesmála, nepříjemná bolest projela jizvou na hrudi, která nebyla ješte zahojena. Rychle jsem si jej stiskla.

,,Chceš jít domů?" zeptal se starostlivě.
,,Ne-ne, je to v pořádku." usmála jsem se.
,,Nevím proč, ale tvému ,,Jsem v pořádku." se nedá věřit." vzal mě do náruče jako princ svou vysněnou princeznu.

,,Budou na nás koukat." odvětila jsem a zachumlala se do jeho hrudi.
,,To co říkáš, odporuje tomu co děláš, víš to?" zasmál se.
,,Ano vím to."

Vkročil do naší třídy se mnou v náruči.

,,Sluší vám to Okito." usmály se holky a kluci pokorně přikývly.
,,Dě-děkujeme." vykoktala jsem a znova se zachumlala do jeho náruče.

,,Miluju tě." špitla jsem.
,,Já tebe víc." jemně mi chytil bradu a dal krásný a dlouhý polibek.

//Tak toto je konec povídky Natsu no Romance.
Doufám, že se vám líbila.
A děkuji za tolik shlédnutí, komentářů a votů.
Ještě jednou děkuji! ^^ :)