Natsu no Romance(Cz)

Pokoj

Nastal večer a já s uslzeným obličejem jsem koukala do stropu.
,,Co ještě bude? Mamce se nemohu dovolat a Okitu s tím nechci otravovat. Tak co mám dělat?" myšlenky v hlavě se mi honily jak rozběsněná bouře.
*píp...píp...píp* mobil mě upozornil, že mi přišla SMS ve které stálo:

,,Ahoj... Bude lepší, když to ukončíme. Přemýšlel jsem a ty nejsi žena mého života. Pokud bude možné, už mě nikdy nekontaktuj. Zbohem Okita."

,,Huh... Cože?
Takže to znamená že je mezi námi konec?
Proč?
To znamená, že jsem zůstala úplně sama?
Proč?
Proč se to stalo?
Je to snad kvůli mé povaze?
Nebo snad kvůli mému vzhledu?
Proč?
Proč jsme dopadli takhle?
Proč jsme v delirium vztahu?
Je v pořádku když odejdu?
Bude v pořádku když to udělám teď?
Mám nějaký důvod tu být?
Nemám..." několik otázek se mi honilo hlavou.

,,To mě nemiluje?
Já ho miluju, tak proč se to muselo stát?"

,,Bolí to? Nemuselo by to bolet. Stačí se jen jednou bodnout. Ne?"
Hihi...
Uniknout...
Uniknout od starostí.

***
Bylo něco málo po deváté hodině. Měsíc osvětloval skrze okno mou postel.
Držíc v ruce rezavý nožík přemýšlíc zda-li to mám udělat.
,,Šťastný konec."

Čepel nože jsem namířila proti své hrudi a stiskla.
,,Huh... Tak já to nakonec udělala." sarkasticky jsem se pousmála když má krev začala barvit prostěradlo.
Položila jsem se na postel, když mi zazvonil mobil s novou příchozí zprávou.
,,Mám si to přečíst? Měla bych." začalo se mi mlžit před očima a začala jsem se třást.

,,Zlatíčko, nemohla jsem ti zvednout hovor, vybil se mi mobil a v letadle jak víš, je nesmíme používat. Doufám že jste s Okitou v pořádku. Pac a pusu, tvá mamka.
PS.: Přijedu o dva dny dřív, tak nezapomeň klíče ve dveřích."

V mému srdci se náhle ulevilo.
,,Jsem ráda, že je maminka v pořádku." usmála jsem se.

Začaly mi těžknout víčka a mobil mi spadl na zem.

,,Mami, mám tě ráda. Okito... Miluju tě." usmála jsem se a pomalu zavřela své uslzené oči.

// Táák... Tady máte další kapitolku.
Doufám že se vám líbila. ^^