Svět Za Bílou Zdí

Kapitola 24.

Pak se to zastavilo. Viděla jsem že se přibližuji. Když jsem byla už jen kousek vedle uslyšela jsem zvuk. Znělo to jako zlomyslný smích. Zase se to rozběhlo. Běžela jsem, ale nestačilo to. Znovu se to zastavilo. Stejně se mi to znovu vysměje. Už jsem jen normálně šla. Došla jsem asi metr před to a čekala jsem že se to zase rozběhne. Ale nerozběhlo. Stála jsem asi půl kroku před tím, ale stále jsem neviděla co to je. Natáhla jsem ruku před sebe ale necítila jsem že bych se něčeho dotkla ,prostě jsem jen položila ruku do prázdna. S rukou nataženou před sebe jsem šla dál a dál. Vůbec nic jsem tam neviděla. Byla jsem ve tmě. Pak jsem spatřila světlo. Prostě jsem šla dál. Ale než jsem vyšla uslyšela jsem zezadu hluk nohou, běžících ke mně. Otočila jsem se a.......