Svět Za Bílou Zdí

Kapitola 12.

Začala jsem se rozhlížet po pokoji. Nikde jsem nic neviděla. Sedla jsem si na postel, ale ta se po de mnou rozpadla. S bolestí jsem se zvedla a sáhla pro knížku. Když jsem ji otevřela rozpadla se mi v rukou. Chtěla jsem se podívat z okna ale závěsy se rozpadly a okna se roztříštila a a střípky mi zpadly na hlavu a pořezaly mě. V opětovném leknutí jsem se otočila a utekla z pokoje. Přede mnou stála opět ta známá žena a z pořezaného obličeje jí začala kapat krev. Otočila jsem se zpátky k pokoji a vběhla do něj. Jeho podlaha se mi už rozsypávala pod nohama. Já však stihla doběhnout k oknu a vyskočila jsem. Na chvíli se zatmělo a pak jsem se probudila. Ležela jsem v keři obalena sněhem. Byla jsem v naší zimní zahradě a koukala na ženu které jsem se tak bála. Podávala mi ruku. S nechutí jsem se na ni podívala a radši se zvedla sama. Všechno mě bolelo.  Pak mě žena chytla za paži a kráčela se mnou ke dveřím vili. Máchnutím ruky je otevřela a vtáhla mě dovnitř. Rychle šla do kuchyně. Její stisk byl tak silný že jsem zapochybovala zda mi ještě někdy bude ruka fungovat normálně. V kuchyni mi dala ruku na oci a druhou něco vyndala ze šuplíku. Pak ji sundala a šli jsme dál. Prošli jsme ještě mnoho místností a chodeb . Pak jsme došli před dveře. Žena je otevřela.