Svět Za Bílou Zdí

Kapitola 11.

Viděla jsem sama sebe. Kuchař zakřičel na moje Já ležící na posteli. To se probudilo a posadilo se. Podívalo se na chodbu za kuchaře a pak mu pohled sjel na mě. Mé druhé Já začalo strašně ječet. Kuchař upustil talíř, ten se roztříštil o podlahu. Kuchař se otočil, chtěla jsem uhnout před jeho pohledem ale nepovedlo se mi to. Podíval se na mě. Rozběhl se proti mě. Proběhl kolem mě a běžel do kuchyně. Zůstala jsem sama, tedy skoro. Za dveřmi, asi tři metry ode mne sedělo na posteli moje druhé Já. V tu chvíli mi na rameno sáhla nějaká ruka. Otočila jsem se a tam stála ta sama žena kterou jsem před tim nechala v kuchyni. Neměla obličej, Teda asi někdy jo, ale ted byl její obličej posekaný nožem. Strašně jsem se lekla a vytrhla se ji. Neměla jsem ale kam odejít, tak jsem se otočila a pomalu šla do svého pokoje. Trochu víc jsem otevřela dveře ,a s obavou se podívala na postel. Nikdo tam nebyl.