Jedná se o dívku jménem Katie García, které to v prvním vztahu nějak neklapne a tak ztrácí důvěru u kluků. Dívka během svého dospívání poznává nové věci a především kluky, myslí si totiž že všichni kluci jsou stejní. Katie má svou nejlepší kamarádku...
Jak jsem se vzbudila, tak jsem šla do koupelny si opláchnout obličej a nalíčit se. Jelikož dnes nebylo takové počasí jako včera, tak jsem se oblékla trochu tepleji. Vzala jsem si na sebe flekaté legíny, delší zelené tričko a šedý svetr.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jakmile jsem byla oblečená, šla jsem se nasnídat. Na snídani jsem si udělala lívance se šlehačkou a jahodami. Jak jsem dosnídala šla jsem si v rychlosti vyčistit zuby. Ihned potom jsem zavolala Charlott, aby mě čekala v parku jelikož nestíhám. Poté co jsem to Charlott tipla jsem se šla obout, dala jsem si na záda batoh a vyšla jsem směrem k parku. Po cestě jsem opět potkala Jakea, který na mě z dálky volal, ať na něho počkám, tak jsem tedy čekala. Přišel ke mě a s úsměvem na tváři mi řekl: ,,Ahoj Katie, děkuji že jsi na mě počkala, jdeš do školy?" ,,Ahoj Jakeu, to je jasná věc, ale jdu přes park kde na mě čeká moje nejlepší kamarádka, tak že se nemůžu zdržovat," odpověděla jsem mu a úsměv mu oplatila. ,,Mohl bych jít s tebou, třeba by jsi mě s ní mohla seznámit," zeptal se mě a já mu s nejistotou přikývla. Jakmile jsme došli do parku Charlott mě ihned objala a "nečekaně" se mě zeptala kdo to je za hezkého kluka, tak jsem jí řekla že je to nový student o kterým jsem jí zapomněla říct, hned po mě s humorem vyjela jak jsem jí mohla zapomenout říct o tak krásném a především novém klukovi. Charlott šla za Jakem: ,,Ahoj já jsem Charlott," ,,Ahoj Charlott moc mě těší já jsem Jake," odpověděl jí ,,potěšení je na mé straně" dodala Charlott. ,,Už bychom jsme měli jít pomalu do školy nemyslíte?" a podívala jsem se na hodinky. Charlott i Jake se mnou souhlasili, a tak jsme pomalu vyrazili. Všechny holky které kolem nás prošly nemohly z Jakea spustit oči, bylo to trochu vtipné, ale i Charlott se zřejmě líbil. Po pár minutách jsme už byli ve škole a Charlott se ode mě a Jakea odtrhla a šla jiným směrem v budově školy. Já a Jake jsme šli spolu a snažil se se mnou navázat konverzaci aby mezi námi nebylo to trapné ticho.
,,Nevím jak tě mám oslovit, zdáš se mi jiná než ostatní holky," a nervózně se pousmál..
,,to bude asi tím, že si tě neprohlížím od hlavy až k patě jako každá druhá a...." než jsem to stačila doříct zamotala se mi hlava. Vzpomněla jsem si že nějak podobně se ze začátku choval Lucas. Jake mě zachytil a s nejistotou se mě zeptal, jestli jsem v pořádku. Řekla jsem mu že ano, jen že se mi zatočila hlava. ,,Omluv mě prosím jdu si opláchnout obličej," a bez jakéhokoliv vysvětlování jsem šla na školní záchody. Stoupla jsem si k umyvadlu, opláchla jsem si obličej a ubrečeně jsem se na sebe podívala do zrcadla, které bylo přede mnou. Přidala jsem si jako nějaká chudinka. Všichni mi říkali jak jsem silná holka, že to zvládnu, ale oni neví co všechno jsem si prožila a kolik jsem si toho za ten obyčejný rok protrpěla. Najednou zazvonilo a já se snažila se dát do kupy a rychlostí jsem šla do třídy, naštěstí jsem tam byla dřív než učitelka. Po chvíli se mě Jake zeptal, jestli se něco děje a zda mi může nějak pomoct. Otočila jsem se na něho ,,ne nemusíš mi pomáhat s ničím, proč tě to vůbec zajímá?, vždyť se ani neznáme, vůbec nevíš co se děje, tak se laskavě nestarej?!" odfrkla jsem mu a otočila se zpátky na učitelku. Jake se zatvářil ublíženě, chvíli mi ho bylo líto měla jsem výčitky, přeci jenom za nic nemůže, ale výčitky mě po chvíli přešly. O volné hodině jsem šla za třídní učitelkou s prosbou ,,Dobrý den paní učitelko, mám na vás takovou prosbu," a nejistě jsem se na ní podívala ,,Ahoj Katie, copak by jsi potřebovala," otázala se mě... ,,Chtěla jsem vás poprosit, zda bych si nemohla sednout někam jinam....," a upřeně jsem se na ní dívala psím pohledem ,,Pročpak by jsi si sedala někam jinam, copak ti vadí sedět vedle Jakea máte spolu nějaké konflikty?" podívala se na mě tázavým pohledem. ,,Ne jen...," Bylo mi jasné, že bude chtít vědět více, proč s ním nechci sedět, co se mezi námi stalo a tak dále... ,,Víte co? nechte to být," a než stihla cokoliv říct, tak jsem z kabinetu odešla. Po dlouhém školním dni jsem se šla projít k vodě, ale měla jsem opět takový zvláštní pocit, že mě někdo sleduje, první kdo mě napadl byl Lucas, že by si na mě někde počkal?,že by mě chtěl zpátky aby mi mohl ubližovat? Měla jsem mnoho negativních myšlenek... Ale mé myšlení přerušilo mé leknutí, poté co mi někdo zaťukal na rameno. Ihned jsem z lavečky vyskočila.
Jake.. ,,Ouu... promiň nechtěl jsem tě vylekat," omluvil se. ,,Zase ty? Mě snad pronásleduješ nebo co?!" řekla jsem naštvaně. ,,Ne to ne, jen..." ,,Víš co, nemám na tebe náladu nech mě být" skočila jsem mu do řeči a rozlobená jsem odešla. Došla jsem domů, pozdravila jsem matku a hned šla do sprchy. Jakmile jsem se osprchovala, tak jsem si šla udělat černý čaj s citrónem k večeři jsem si neudělala nic, protože jsem neměla chuť k jídlu a už vůbec jsem neměla náladu se vybavovat s Mámou. Šla jsem do pokoje a čaj jsem si položila na noční stolek vedle postele. Vzala jsem si telefon a přišla mi zpráva od Charlott:
'Ahoj princezno jak to, že jsi se po škole neozvala? myslela jsem, že si zase někam zajdeme'
'Ahoj kočko, promiň ale vůbec jsem neměla náladu někam chodit, vše ti ve škole řeknu, jsem unavená nezlob se jdu spát... zítra ti dám vědět'
Vypila jsem čaj, lehla si a v duchu jsem si řekla:
"Proč jsem se k Jakeovi chovala tak nefér? Vždyť on přeci za nic nemůže... Zítra mu to budu muset vysvětlit.. A nejspíš se mu i omluvit.. Vůbec neví o co jde, tím pádem si o mě musí myslet bůh ví co, když ani neví proč se tak k němu chovám...Nejdřív se s tím poradím s Charlott..." Ještě chvíli jsem přemýšlela a poté jsem hned usnula...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Lucasi ne prosím... nech mě být udělám cokoliv, jen už mě nemlať, strašně moc tě prosím..."
,,Kočičko.. to jsi si měla rozmyslet předtím než jsi mě podvedla s tím klukem od vedle, no však neboj se on to taky pěkně schytá!"
,,Lucasi, ale já tě s nikým nepodvedla! Prosím věř mi.. vždyť já se ani kvůli tobě s nikým krom tebe nebavím!!"
,,Tak ty mi budeš lhát?.. Já jsem tě s ním viděl.. nebo tvrdíš, že lžu já? Kvůli mě se s nikým nebavíš? Tak tohle jsi přepískla holčičko.... jdeme!"
S brekem jsem se probudila... Zase noční můra.. zase se mi vracejí ty zlé vzpomínky... Proč? Že by kvůli tomu, že mi Lucase připomíná Jake? Než jsem stihla domyslet, matka mi vtrhla do pokoje s obávajícím se pohledem ,,co se děje, proč pláčeš?!"... ,,Opět se mi vracejí ty zlé sny," odpověděla jsem jí a začala brečet ještě víc...
Matka se mě snažila uklidnit, ale bylo to marné.. Po chvíli jsem unavením usnula.. Poté jsem měla opět velký strach chodit spát.. Nechtěla jsem ty noční můry každý večer, tak jako předtím....
