Jedná se o dívku jménem Katie García, které to v prvním vztahu nějak neklapne a tak ztrácí důvěru u kluků. Dívka během svého dospívání poznává nové věci a především kluky, myslí si totiž že všichni kluci jsou stejní. Katie má svou nejlepší kamarádku...
Dnes jsem si na sebe vzala černé elasťáky, bílé tričko, černobílé sáčko a místo batohu jsem si vzala kabelku, jelikož dnes jdeme ze třídou do kina. Jakmile jsem provedla svůj ranní rituál šla jsem se obout.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Po cestě do školy jsem šla opět přes park a potkala jsem tam Jakea. Trochu to vypadlo jako by tam na mě čekal. Přišel ke mě a objal mě, ale nebylo to klasické přátelské objetí, ale takové jako by se něco stalo.
,,Ahoj Katie," řekl smutně.
,,Ahoj Jakeu, copak se děje?" zeptala jsem se starostlivě.
,,To nic.. Potom ti vše řeknu, už bychom jsme měli jít před školu budou tam na nás čekat," a vyrazil, tak jsem šla hned za ním. Celou cestu jsme nepromluvili ani slovo, byl zamlklý a já tušila že se něco děje, jen jsem nevěděla co.
&&&
V kině jsem seděla vedle Jakea celou dobu se choval zvláštně, také jsem si všimla že mu ukápla slza. Chytla jsem ho za ruku a pousmála jsem se na něj. On ruku oddělal a řekl, že si musí odskočit. Po 15 minutách se Jake nevrátil, tak jsem se po něm šla kouknout do haly. Tam však Jake nebyl, tak jsem se šla podívat na schody. Jake tam seděl ubrečený a úplně bez sebe.
,,Mohu si přisednout?" řekla jsem a pousmála jsem se.
,,Jistě, posaď se," řekl smutně. Posadila jsem se a objala ho, silně mě stisknl a začal brečet mnohem víc. Bylo mi ho líto.
,,Už mi povíš co se stalo?" a upřela jsem na něj pohled s nadějí, že mi to řekne.
,,..Víš stala se taková rodinná věc," podíval se na mě smutně.
,,Copak se stalo?" řekla jsem.
,,Moje matka má jít zítra na operaci se srdcem, je to rizikové a strašně se o ní bojím, nechci o ní přijít," a začal znovu brečet.
,,Jakeu... tohle jsem nečekala, strašně mě to mrzí, kdyby něco jsem tu pro tebe," řekla jsem a objala ho.
,,Děkuji Katie jsi na mě moc hodná,"
,,Nemáš vůbec za co, asi bychom jsme se měli vrátit," pousmála jsem se a chystala si stoupnout.
,,Ehm jasně jen můžu se tě ještě na něco zeptat?" dodal a chytil mě za ruku.
,,Ty vždycky..," a koukla jsem se na něho tázavě.
,,Nemohla by jsi se mnou po kině skočit za mou matkou do nemocnice? Nechci jít sám mám strach, že to nezvládnu. Moc tě prosím Katie...,"
,,Dobře Jakeu.. Půjdu s tebou ráda a....," než jsem mu stačila odpovědět přerušila nás v našem rozhovoru učitelka s křikem, že máme jít okamžitě zpátky a že si pak s námi promluví. Rychle jsme s Jakem vstali a šly zpět do místnosti kde se promítal nějaký nudný dokument.
