Dívka s dračím srdcem; Dědička dračí krve

První příležitost

 Už týdny se plahočím ve stopách svého otce. Nikde nikdo. Možná jsem si myslela, že to bude jiné. Ne myslela jsem si to určitě. Uvažovala jsem o tom, že vám o svém bytí řeknu dříve, ale nebylo o čem. Stále jen jdu s Arminem v patách. Plahočím se sněhem, avšak svůj úkol plním. Nikdo si mě doposud nevšiml. 

Krčím se v houští a čekám, co se z té podivné atmosféry vyvine. Netrvá dlouho a Ignavusova armáda se vyřítí z lesů. Asi se ptáte, kdo je Ignavus. Nejbližší a nejnebezpečnější nepřítel. Nejpočetnější částí jeho armády jsou dangerové. Ty nechcete poznat. Někteří ovládají magii(nikterak špatně), jiní mají sílu, která se s tou lidskou v žádném případě nedá srovnávat. Další méně významnou součástí té armády jsou lidé. Ať očarovaní, pomstychtiví či jen zoufalí. Jsou to ale jen loutky určené smrti. 

Jakmile si jich všimnu snažím se ze všech sil přivolat Armina. Ten je ale na lovu, buď je moc daleko, nebo mě ignoruje. Nemůžu se ale jen dívat na to, jak je Ignavus drtí. Vylezu na strom a ve skrytu větví začínám útočit. Máme štěstí. Dangerů tam bylo pár. Nemagických. A lidé nejsou problém.

Trochu mě to vysílí. Trochu. Bylo jich přece jen dost. A já padám ze stromu. 

Probouzím se za tmy. V teple u ohně. Za ohněm vidím mladíka. rychle vyskočím a marně se pokusím o úprk. "Kam se chystáš??" "Kdo jsi." "Součást tvý armády. Veličenstvo" "Víš kdo jsem??" "Jistě. Nikdy dřív jsem tě neviděl, ale říká se že hledat v zemi krásnější holku než je princezna by bylo marné. Nebo se pletu??" "Ví o mně ostatní??" "Ne, dovedu si spojit, proč nejdeš s námi..."