Sedám si k slavnostnímu stolu. Je to ohromná hostina. Je tu ale divná energie. Moudrý král vypadá spíš jako blázen. "Kolik je ti let?" "Ehm." Ptal se král. Dost mě překvapuje, že syn vychovává otce. "Ale prosím tě vždyť je skoro naše." "I kdyby to byla tvá sestra nesluší se ptát se na věk." "Ale no jo... A vůbec. Jsem unavený. Jdu spát. Papa Rosalie."
******
"Nechci se tě nějak dotknout, ale." "Ale co?! Přijela jsi vyzvednout mého otce a odjet, nebo zkoumat také našeho rodu!!" "Nemusíš se rozčilovat jen mám starost jestli je v pořádku." "Já se nemusím rozčilovat a ty tu nemusíš být!" Nevím co na to říct. Líbí se mi tu. Líbí se mi...On. "Jak si přeješ." Neudržím slzy, ale to on nemůže vidět, protože se ke mně otočil zády. Okamžitě běžím do mé propůjčené komnaty. Není těžké balit. Uklidím si jen šaty a beru si pro můj rod typickou uniformu. "Mio?! Zavolám na svou komornou. Řekni princi i králi, že jim tu nechám draka a budu je očekávat v táboře na domluveném místě ano?" "Jistě. Vy někam odjíždíte?" "Ano. Budeš mi chybět." "Jak tak na vás koukám nejen já že?" "Sbohem." Řeknu a doslova utíkám dokud není úplně vidět, že brečím. Na draka nasedám ještě rychleji než jsem běžela.
ČTEŠ
Dívka s dračím srdcem; Dědička dračí krve
FantasyJe to druhý díl Dívky s dračím srdcem, což je naprosto zřejmé už z názvu. Sice je to druhý díl, ale rozhodla jsem se to napsat zcela jinou formou, o které si myslím, že vám pomůže se lépe vžít do děje. Nicméně (stručně) k samotnému ději. Nooo bude s...
