"A ty to chápeš?...To seš po dlouhý době první." "Možná...Nebo se jen málo rozhlížíš kolem sebe a bereš na vědomí špatné okolnosti." "To myslíš jak?" "No nic musím jít. Zase se objevím. Bylo mi potěšením tě poznat." "Já se tě..." Nemělo cenu to doříct. Byl pryč. Schoulila jsem se do klubíčka v teple ohně a brzy jsem usnula.
Vzbudil mě až divný povyk. A do... Dangerové. Ale co jsou zač ti druzí. Místo očí jen černé krystaly. Armin je pořád někde v čudu. Ta přerostlá ještěrka už mě strašně štve. Znovu pohlédnu na jednostrannou bitvu. Přepadne mě pocit úzkosti, vzteku, strachu, bezmoci. Ten ale najednou vystřídá pocit moci. Všechno to ve mně začne vřít. Pokouším se tomu napříč všem pravidlům dát volný průběh. Ztrácím pevnou půdu pod nohama. Není čas přemýšlet, co se se mnou děje. A pak? Padám. Dopad je tak tvrdý, že mi zatřese všemi kostmi v těle.
"To jsi zase ty?" Řeknu okamžitě po probuzení onomu mladíkovi. "Jo, ale teď už svou přítomnost neutajíš." S jeho posledním slovem vchází do místnosti otec. "Jak si to představuješ! Vždyť tě to mohlo zabít!" Chci se zvednout a oponovat jeho názoru. Jsem ale příliš slabá. "Nechám tě tu s Arcanusem. Však on tě dá do kupy." Tyhle hádky naštěstí neovládá tak dobře jako matka. "Co se to se mnou stalo?" "Byla jsi opilá?" "Ne proč?" "Že si nepamatuješ, cos prováděla...Prostě ses vznesla do vzduchu...Jako fakt vysoko. Pak bylo všude oslňující světlo. A když zhaslo byli všichni ti dangerové a teurové pryč." "Teurové?" "Jo. To jsou nemagičtí tvorové. Říká se, že je Ignavus nechává vyrobit z mrtvých lidí." "Co?" "Říkám, jen pověst..."
ČTEŠ
Dívka s dračím srdcem; Dědička dračí krve
FantastikJe to druhý díl Dívky s dračím srdcem, což je naprosto zřejmé už z názvu. Sice je to druhý díl, ale rozhodla jsem se to napsat zcela jinou formou, o které si myslím, že vám pomůže se lépe vžít do děje. Nicméně (stručně) k samotnému ději. Nooo bude s...
