Dívka s dračím srdcem; Dědička dračí krve

Překvápko

Druhý den ráno mě probudí poplach. Na nic nečekám a vydávám se zjistit, co se děje. Na obzoru je vidět opravdu neskromná armáda. Tihle se ale přibližují dost takticky z více směrů, ale útoky skřetů bývají chaotické. Armine... Ano? Pojď sem. Netrvá to dlouho a já už se s Arminem vznáším nad hlavami nepřátel. Nejsou to skřeti. Ó jak jsi bystrý přistaň u nich potřebuji s nimi mluvit. Nechci ti to nějak kazit, ale myslím, že to, proč na nás útočí bude mít důvod. Třeba se je to omyl. 

Čekala jsem, že když uvidí draka budou po něm házet kameny, nebo tak něco, ale oni byli úplně v klidu. No dobře jen trochu vykulení. "Chci mluvit s vaším králem." Vykřiknu, ještě ze vzduchu. "Král tu není." "Kdo vás tedy vede?" "Princ." "Pak chci mluvit s princem." Řeknu tak sebejistým tónem, že mě to samotnou překvapí.

Princ si dával na čas. Naštěstí pochopili, že nebudu jen tak nějaký vandrák, a že bych jim mohla být užitečná. "Vaše veličenstvo." To jsem neřekla já, ale on. Dost mě to překvapilo. Nemohl mít tušení, kdo jsem. "Ehm... Jsem Rosalie z rodu Dračích jezdců." Vytlačím ze sebe. "Dračích jezdců?... Tvoje matka je-" "Rose. Ano jak o ni víš." "Jsem Connor syn krále Gerasima." "Koho že?" Nechávám etiketu stranou. "Myslím, že si budeme mít o čem povídat. Neprojdeme se trochu?" "Ale jistě."

Connor nevypadá ani  tak dospěle, nebo inteligentně, jako člověk řídící se etiketou, ale spíš jako nějaký lstivý holkař.(Pff následník trůnu.) Jejich zemi vážně nezávidím. "Nuže můj otec Gerasim. Prý býval s tvou matkou dobrý přítel." "Nechceš mi snad říct, že jsme možná sourozenci že ne." "Ne. Teda byla by škoda, kdyby jsme byli sourozenci. Jsi dost hezká." Neubráním se úsměvu, vlastně se mu ani bránit nechci. "Co je na tom tak vtipnýho?" "Nevěřím ti ani slovo." Řeknu aniž bych se přestávala žulit. "To už jsi o mně něco slyšela? Nebo jsem se prokec?" "Ne. To nebylo třeba. Je to na tobě poznat na první pohled." Následovala dlouhá minuta trapného ticha. "Proč jste na nás vlastně útočili?" "Mysleli jsme, že jste skřeti." "Skřeti s vytyčenýma vlajkama jako vážně?" "No dobře. Víš přece o těch očarovaných lidech. Vzhledem k pár událostem, které se staly před nedávnem jsme za očarované předpokládali kde koho." "Myslím, že by se Gerasim s matkou rád viděl." "To jistě, ale jak to chceš zařídit, víš jak je to daleko? Několik dní trvalo, než jsme se dostali sem a to ještě nejsme u vás a nijak jsme nechvátali." "Něco by tu bylo. Jen musím k nám do tábora."