Dívka s dračím srdcem; Dědička dračí krve

Na útěku

Seděli jsme u ohně a mlčeli. Každý přemýšlel o něčem jiném. Měla jsem v hlavě tolik otázek a nutně potřebovala znát odpověď aspoň na jednu z nich. "Myslela jsem... Víš ještě než otec odjel do války mě chtěli zasnoubit, ale snoubenec se zdržel na cestě. Myslela jsem žes to mě být ty." "Já? Ne. Každý den jsem musel poslouchat historky o tvé matce. Jak si byli blízcí a že musela odjet nebo tak něco. Pak když jsi přiletěla muselas mu jí připomínat. Proto si tě chce vzít." "Ale já nejsem jako matka." "A jak to má vědět..." "Krom toho asi začnu pochybovat o otcových vyjednávacích schopnostech. Z toho šlo přece tak rychle vybruslit... Žádná válka nehrozila, dokud mě nepoznal." "Otec, jako Gerasim si stál za svým, nic jiného než válku nebo sňatek nepřipouštěl. Tvůj otec neměl na výběr. Pochop přece v dnešní době kdy je válka se skřety na denním pořádku je mnohem lepší mít zajištěnou podporu dalšího království... Bylo by šílené začít válku na dvou frontách." "Asi máš pravdu." Řekla jsem a schoulila jsem se k němu. Ani ne tak kvůli zimě, jako kvůli tomu bláhovému pocitu bezpečí.

Probudila jsem se když se stmívalo. Tenhle obrácený režim asi dlouho nevydržím. Až když jsem se rozkoukala zjistila jsem že je Connor pryč. I s Arminem. Nechápala jsem to. Proč mě tu sakra nechali?