One Eyed Shadow [FF Tokyo Ghoul]

1. Byla to dlouhá doba

,,Ya-Yasu?"

Yasu Hiroe. Naposledy jsem ji viděla před pěti lety. Já, ona a Ayato jsme si byli v dětství velmi blízcí.

,,Páni, Touko. Vůbec ses nezměnila." Řekla mírným hlasem a zářivě se usmála.

,,Ty taky ne, Yasu. C-co tady děláš? Myslela jsem, že jsi v 11. Rajónu."

,,Joo, už to chtělo vypadnout odsud."

...
Yasu

,,Vidím, že se máš dobře. To mě těší." ,,Kaneki, udělej kávu prosím." Poprosila tmavovlasého chlapce, který jenom pokýval hlavou a otočil se zády k nám. Posadila jsem se na bar a sledovala jak Kaneki připravuje kávu. Poznala jsem ho. Jenom jsem nevěděla, kdy a kde jsem ho viděla.

,,Byla to dlouhá doba, co myslíš?" Zasmála jsem se a podívala se do hlubokých modrých očí. ,,To byla."

-flashback-

,,Aaaaghhh!! Touko!!" Zakřičely dvě děti jednohlasně, zatímco jim z očí tekly slzy.
Chlapec a dívka seděli na zemi před mraveništěm a sborově křičeli. O něco starší děvče stálo nad nimi a smálo se. ,,T-Touko! Štípe to." Brečel modrovlasý chlapec a natahoval ruce ke starší sestře.

Druhá holčička na ní upírala uslzené heterochromatické oči. Levé šedé, jemně do modra a druhé světle hnědé. To na ní všechny vždycky uchvátilo. Odchylka v její genetice. A nebyla to ta jediná a největší.

-End of Flashback-

,,Vážně tě ráda vidím." ,,Já vím. Říkáš to dneska už po páté." Procházely jsme osvětlenými ulicemi 20. Rajónu. ,,Je to úplně něco jiného než v jedenáctém." Povzdechla jsem si a znovu se rozhlédla.
Touka mě doprovázela do mého bytu.

Byl to pěkný kousek od Anteiku, ale ta cesta tam a zpátky mi za to stála. ,,Co jsi vlastně celou tu dobu dělala?" Přerušila moje myšlenky Touka.

,,Přežívala. Myslím že úspěšně."

,,Nikdy bych do tebe neřekla, že bys mohla žít sama. V dětství jsi vždycky byla...odkázána na ostatní."

Zamyšleně se dívala před sebe. Neodpověděla jsem.

,,Jsme tady. Díky za doprovod a ukázku zkratek." Podívala jsem se do země.
,,Uvidíme se zítra?" ,,Jo, to by bylo fajn."
Chvíli jsme tam jenom tak stály a dívaly se kolem sebe. ,,Dobrou noc, Yasu." Zašeptala Touka a otočila se k odchodu. ,,Dobrou noc." Usmála jsem se pro sebe a vběhla do vchodových dveří od apartmánového komplexu.

Vyběhla jsem schody a odemkla dveře od bytu. Nedbale jsem odhodila černý kabát na pohovku a sesunula se na židli v jídelně, která byla součástí kuchyně v mém málem apartmánu. Proč jsem tak nervózní? Co to se mnou je? Pocit viny?
Promnula jsem si oči a povzdechla si. Došourala jsem se do malé kuchyňky a postavila si na kávu..

,,Páni. Jak ten kluk udělal tak dobrý kafe."
Řekla jsem si, když mi došlo, že to moje se skoro nedalo pít.

...
Kaneki

Vzal jsem za Touku zbytek směny, když šla někam s kamarádkou. ,,Díky, že jsi to za mě vzal Kaneki." Řekla unaveně Touka. Naskočil jsem, když mě překvapila. Nevšiml jsme si, že by vešla.

,,Za nic." Odpověděl jsem potichu a pokračoval v utírání stolů. ,,T-Touko? Kdo to byl?" Mlčela. Už jsem si myslel, že se jí ta otázka nějak dotkla. Přestal jsem doufat v to, že by odpověděla.

,,Stará kamarádka z dětství. Dlouho jsme se neviděly. Pět let. Dřív jsme si byly dost blízké. Pak zmizela. Z ničeho nic. Prostě se vypařila. Ona, její matka o otec, všechny její věci. Bez rozloučení odešla.
Brala jsem to od ní jako zradu, ikdyž za to nespíš vlastně ani nemohla." Ublíženě se na mě podívala. Takhle jsem ji ještě neviděl. Jedna z mnoha jejích podob.

,,Běž. Já to tu dodělám." Zvedla se že židle a vzala mi utěrku. ,,Tak na co čekáš? Běž." Ještě jsem se podíval přes rameno, abych ji viděl energicky utírat stoly. Kde se v ní ta odhodlanost utřít tu všechno do čista vzala?

Ahoj, tady Lenny a tohle je oficiálně první kapitola new fanfikce. My čekingliš is very dobrá, 'cause Lenny trénuje... Jop.😍

Učte se Čekingliš. Je to best jazyk...😎😏

#LennyZaseMeleShityAbyBylaZajímavá😂
#AAbyZaplnilaPrázdnýMísto (ve svém srdci)

Vaše,
Lenny❤