One Eyed Shadow [FF Tokyo Ghoul]

6. Zrádci

Yasu

Když jsem vešla do Yamoriho ,,pracovny", projela mnou vlna emocí. Černovlasý chlapec seděl na židli stejně jako předtím já. Bezmocný, vysílený, zničený. ,,Yamori?" Ta vyperoxidovaná palice se zase někde fláká.

Přešla jsem k jeho stolku s nářadím. ,,Neměl bys počítat?" Zeptala jsem se jemně. ,,Zradila jsi Touku. I všechny ostatní." Bylo to jediné co že sebe dostal.
Byl na pokraji sil. Povzdechla jsem si. Marné snahy o vyvolání pocitu viny.

Chvíli mi trvalo, než jsem v Yamoriho bordelu našla to, co jsem potřebovala. ,,Tady to je." usmála jsem se a vzala pilník na kov. Proč tu má pilník na kov? Stejná chyba jako před půl rokem.

Začal sebou zmítat, když jsem si stoupla za něj. ,,Přestaň se kroutit. Chci ti pomoct." Oznámila jsem mu s ledovým klidem a dal se věnovala pilování řetězu. Přestal sebou házet a čekal, co bude dál.

Stačilo trochu připilovat pár ok. Dvě, tři. Kdybych ho vysvobodila úplně, Yamori by na to přišel, samozřejmě. Měla bych z toho víc škody než užitku. Vrátila jsem pilník na stejné místo, kde jsem ho vzala a naklonila se ke Kanekimu.
,,Tak poslouchej ty čtyřoká bestie. Teď máš šanci předvést, co v tobě ve skutečnosti je. Buď aspoň jednou užitečná." Zašeptala jsem chlapci do ucha s předpokladem, že to slyší i Rize a vydala se k odchodu.

Východ mi zatarasil ten vysoký nespolehlivý idiot.
,,Yamori! Tak tady jsi ty líná lemro. Ayato mi řekl, že tě mám zkontrolovat a ty se někde poflakuješ. Že se nestydíš." Vychrlila jsem na něj a protáhla se kolem něj ven a on beze slova zavřel dveře do svojí herny.

Prošla jsem chodbami už s maskou na obličeji a vyšla na střechu základny. Byla jich spousta. Ale nás bylo víc. Zneškodnit pár holubů nebude těžké. Ještě když máme na svojí straně Sovu.

,,Připravená?"

,,Samozřejmě."

Ayato měl vždycky takový zvyk vynořit se odnikud, tiše jako kočka a pak po vás skočit a nakopat vám vaší nechráněnou-

,,Tak jdeš nebo ne?" Zavrčel Černý Zajíc a ohlédl se na mě.

,,Jo." Otočila jsem se od výhledu na po zuby ozbrojené jednotky CCG a vydala se za ním.

...

Noro má výdrž. Pomyslela jsem si, když jsem viděla jak mu Uta, Shuu a Yomo uštědřují údery. Sledovala jsem jejich snahy zpovzdálí a čekala na to, kdy to konečně vzdají. Toho jsem se nedočkala. Byli vytrvalí.

Když to vysokého ghoula přestalo bavit, prostě se sebral a odešel. Překročil hromadu mrtvých těl těch hloupých lidí a šel si svojí cestou. Měla bych najít Černého Zajíce. Ale, kde je Zajíc, tam je Touka.

Nechtěla jsem znovu vidět její zklamaný výraz. Přemýšlela jsem, že bych znovu zašla do Yamoriho herního koutku.

Pak mě to přešlo. Nechtěla jsem vidět ani Touku, ani Yamoriho kyselý odporný obličej, ani ten Ayatův arogantní úšklebek. Chtěla jsem být sama.

Vyběhla jsem na střechu. Přesvědčena, že tam nikdo nebude. Nikdy tam nikdo nebyl. Když jsem chtěla být sama, střecha byla jediné místo, kam jsem se mohla zašít. Jenom Ayato věděl o mém místě. Ale většinou tam nechodil. Jenom , když ode mě něco nepotřeboval.

Holubů jsem zabila dost. Nikdo mě nebude moct obviňovat z toho, že jsem se flákala.

Ayato, Touka, Nishiki a nějaký bělovlasý trotl. Tohle jsem vážně nepotřebovala. ,,Ka-Kaneki!" Trhla jsem sebou když Touka zařvala jeho jméno ,,Huh? Kaneki?"
Otočila jsem se na patě a zamířila si to k Yamorimu.

...

Kaneki nikde, Yamori mrtvý a celá jeho mučírna zdemolovaná. Mohl by to být on? Co to má k čertu na hlavě?  Otázky mi prolétávaly mozkem a já se snažila najít uspokojivé odpovědi. Marně.

Vrátila jsem se na střechu. Z tohohle běhání tam a zpátky ještě zhubnu. Touka se krčila v rohu a po tváři jí stékaly slzy. Nishiki byl u ní. Na nohou zůstali pouze Kaneki a Ayato. Prali se. Je silný. Taky poloviční. Dává Ayatovi pořádně zabrat.
Jenom jsem tam tak stála a sledovala, jak se perou jako dva toulaví psi.

Bylo hezké vidět, že Ayatovi nakopal tu jeho zadnici někdo jiný než já.
Bylo zřejmé, že si velký Černý Zajíc není jistý, jestli to dál zvládne. Noro jeho problém vyřešil. Zničehonic se tam objevil a odtáhl Ayata pryč.

,,Yasu! Ty černá bestie! Jestli se o tomhle jenom zmíníš, vykuchám tě."

,,Jistě Ayato."

Naposledy jsem se podívala na teď už bělovlasého chlapce, než jsem následovala Ayata a jeho provizorního bodyguarda.

...

Tatara pomalu postupoval dopředu, zatímco Eto poskakovala kolem něj. Ayato šel vpředu a nevěnoval pozornost ostatním Mitsuko se Krčila vedle mě, ruce a oblečení zamazané krví. Je paličatá jako mezek.

Když jsem řekla, že zůstane někde schovaná a nechá nás dělat naší práci, neposlechla a vrhla se na skupinku z ozbrojené jednotky.
Zabila skoro dva tucty lidí. Tch. Idioti. Zabila je malá holka.

,,Jaké jsou ztráty?"

„Velké. Přišli jsme téměř o polovinu můžu."

,,Tch. To se dá přežít." Ach...Ayato a jeho skromnost.

,,O-onee-san?" Zatahala mě Mitsuko za rukáv. Podívala jsem se na malé děvče.
Otočila se a ukázala prstem před sebe.
To co jsem viděla, mi na obličeji vykouzlilo zářivý úsměv.

,,Kaneki? Myslím, že nejsem jediná, kdo zradil Touku a všechny ostatní."