One Eyed Shadow [FF Tokyo Ghoul]

10. City

Ayato

Spojení

Následující dny způsobily, že se mezi členy Aogiri začaly rozšiřovat klepy a drby. Ale, já se nezlobil. Ačkoliv to bylo o mně, začal jsem s Yasu zase navazovat přátelský vztah. Přátelské spojení, které bylo před těmi několika lety zpřetrháno.

-Flashback-

,,Aya-chan! Půjdeme lovit Holuby společně!"

Její veselý hlas se rozléhal po chodbách. Tatara to slyšel.

,,I-Idiote! Říkal jsem ti, že mě tak můžeš oslovovat jenom když jsme sami!" Lapání po dechu, šeptání, chichot a překvapené výkřiky.

,,U-Ummm...já, zapomněla jsem..promiň mi, Ayato-kun." Poníženě propalovala podlahu s rudými tvářemi.

,,Ohh, Yasu, Zlatíčko." Přistoupil k ní Nico a vzal ji kolem ramen. ,,To bude dobrý." S našpulenými rty se podíval na Ayata a zkroutil hlavou, zatímco hladil pořád se červenající Yasu po zádech.

Ayato věděl, že jejich vztah překročil meze přátelství. Alespoň z jeho strany. Vyvinul k ní druh vazby a on ze zkušenosti věděl, že by ho tohle mohlo zničit. Zakázal si mít někoho skutečně rád. Milovat.

Nerušil ho podivný pocit motýlků v břiše, ale neklidný pocit tepla kdykoliv zůstával Yasu blíže než obvykle. Její přítomnost mu přiváděla pocit....štěstí. A to mu v určité míře vyhovovalo.

Postupem týdnů se kolem něj ale začala chovat divně. Už neříkala svoje hloupé vtipy a celkově nepokračovala v tom, co dělala dřív. Jen se smála a nervózně se mu vyhýbala a utíkala před ním.

To ho mátlo. Myslel si, že konečně našel někoho, kdo by mu rozuměl. Někoho, komu mohl věřit a svěřovat se s tajemstvími.

Ale Yasu to možná tak nechtěla.

Možná byla tak příjemná jenom proto, že neměla na vybranou. Jenom proto, že Ayato je její nadřízený a pokud nechtěla umřít, musela s ním vycházet.

Ayato v hloubi duše doufal, že jsou jeho domněnky mylné."

-Flashback end-

Láska

Jak týdny ubíhaly, Já a Yasu jsme spolu trávili stále míň času. Nelovili jsme spolu jako dřív, a netrávili volný čas vymýšlením trapných a vtipných přezdívek pro členy Aogiri.

Bylo naprosto jasné, že se mě Yasu snažila silně ignorovat. Jediné rozumné řešení téhle situace byl boxovací pytel, Banjou.

-Flashback-

,,Hej, ty bezcenný vole. Buď trochu užitečný, udělej ze sebe boxovací pytel a pomoz mi trénovat." Banjou souhlasil s vědomí, že kdyby odmítl, dopadlo by to mnohem hůř.