One Eyed Shadow [FF Tokyo Ghoul]

9. Monstrum

Se smíchem jsem se otočila směrem, ze kterého přicházel hlas.

,,Stín."

,,Ráda tě vidím. Máme spolu ještě nějaké nevyřízené účty, nemám pravdu?"

Čekala jsem, že se něco stane. Ale nečekala jsem ty dva. Amon a Akira. Akira Mado. To jméno mi vařilo krev. Potlačila jsem výkřik, který se mi dral

-Flashback-

,,Odveď ji!" Řval muž na svou lidskou ženu, která v rukou svírala svoji jedenáctiletou dceru. Ta se ale ani nehnula. Byla tak paralyzovaná strachem, že ji svaly prostě neposlouchaly. A ačkoliv chtěla zachránit svoji dceru, nemohla nic udělat.
,,Pane Mado?" Zeptala se zmateně mladá dívka 

,,Tak slyšíš? Běž!" Přímo před otcem stál vysoký bělovlasý, lehce shrbený muž, který v ruce svíral stříbrný kufřík a skoro až šíleně se usmíval.  Vedle něj byl mladší muž. Mladší vyšetřovatel, na kterého muž dohlížel a zaučoval ho.

Uta opatrně přistoupil k vyděšené ženě a snažil se ji spolu s malou Yasu odtáhnout od staršího investigátora. Ta ho ale odstrčila a do náruče mu vecpala černovlasou dívku.

,,Odveď ji do bezpečí. P-postarej se o- postarej se o ní, prosím." Řekla mu matka mezi vzlyky a došla ke svému muži, přesně před staršího muže.

Ačkoliv s tím Uta ze začátku nesouhlasil a nechtěl nechat matku malého děvčete osudu v rukou holuba, nakonec si uvědomil, že nemá na vybranou a odvedl malé dítě pryč, zatímco se její rodiče snažili toho investigátora udržet na místě co nejdéle a umožnit tak jejich dítěti útěk.

....

Dlouhou dobu nevěděla, co se stalo s jejími rodiči. Až když byla starší, došlo jí, co se ten den ve skutečnosti událo

Jak pan Mado věděl, že je její otec ghoul? Bylo to jeho instinktem? Vycítil to?

Ne, mělo to naprosto jiný důvod.

-Flashback end-

,,Vím, co jsi udělala, Akiro." Řekla jsem, když jsem přistupovala ke dvojici detektivů. Snažila jsem se vypadat klidně a vyrovnaně, ale můj stav měl od toho předstíraného pořádně daleko.

Blonďatá žena sebou trhla, zamračila se a o krok ustoupila.

,,Vzpomínáš si? Samozřejmě, že ano. Víš, kdo jsem. A moc dobře víš, za co můžeš." Zašeptala jsem výstražným tónem a usmála se pod maskou.

Abych vysvětlila tuhle situaci:

Totiž, za smrt mojí rodiny mohla ona.

Vždycky jsem se stýkala se staršími dětmi. Cítila jsem se v jejich přítomnosti lépe než v přítomností mých vrstevníků. Ayato byl výjimka.

Bylo jí 15 let, když jsme se poprvé potkaly. Věkový rozdíl šesti let nám nebránil přátelit se a vytvořit si mezi sebou silný citový vztah. Naše přátelství bylo pevné, a já v ní našla náhradu za staré přátele. Ale Ayato a Touka mi chyběli stejně.

Hrály jsme si venku v parcích, na ulicích a hřištích. Jednoho dne jsem ale udělala osudovou chybu. Ačkoliv jsem věděla, že je člověk, vzala jsem ji k nám domů. Ona mě k sobě také několikrát vzala, tak proč neudělat takovéhle přátelské gesto také? Setkala jsem se s jejím otcem. Působil sice zvláště, ale nebyl zlý. Kdykoliv mě viděl, podivně se na mě podíval.

Viděla jsem ho jenom párkrát. Kdykoliv jsem k nim přišla, byl pan Mado v práci a my s Akirou jsme měly dost času na hraní.
Už jako mladá byla ambiciózní a šla si za svým cílem. Chtěla jít na univerzitu a přidat se k CCG potom, co byla její matka zabita.

Viděla mého otce. Přesněji jeho kagune. Máma nebyla doma. Když to Akira viděla, utekla. Netrvalo to ani týden, a do našeho bytu vtrhl pan Mado.

Zrovna v ten den, mám za to, že to byla sobota, u nás byl Uta. Bez něj bych byla mrtvá.

,,Jsi monstrum. Tvůj otec byl, i tvoje matka."

Zasmála jsem se nad jejími slovy, přičemž skrývala bolest, kterou mi způsobila.

,,Moje matka, byla jako ty. Jako tvůj otec. Jako každý jiný člověk."

Mitsuko křečovitě svírala mojí bundu a schovávala se za mnou.

Amon měl už připravené svoje Quinque a mně bylo jasné, že z tohohle se jenom tak nedostaneme.

Akira váhala. Nevěděla, jestli mi chce ublížit. Zato Amon měl jasno. Než jsem já nebo Akira stačily cokoliv udělat, udeřil jako první. Odstrčila jsem Mitsuko stranou a jen tak-tak vykryla jeho výpad.
Agresivně kolem máchal dvěma ,,meči" a snažil se mě zasáhnout. Neúspěšně.

Jediné, o co jsem v tu chvíli měla strach, byla Mitsuko. Ta už se v tu chvíli ostražitě chránila fialovomodrým bikaku. Akira jenom stála a sledovala, jak se mě její partner snažil zahnat do kouta.

Udělala jsem jednu obrovskou chybu. Nekontrolovala jsem to, co je za mnou.

Klopýtla jsem a bolestivě spadla.
Tak jo, tohle je konec...Byla jsem paralyzovaná a moje tělo a smysly ovládl strach. Amon nade mnou stál, udýchaný a připravený k útoku. Připravovala jsem se na utrpení způsobené jeho Quinque.

Zavřela jsem oči a čekal na bolest. Ta ale nepřišla.

Kooonečně jsem se dostala je smrti rodičů. Takhle to vypadá, že tam chci zapojit úplně každou postavu. Umm...joo 😁😎
Lenny to má promyšlený 😈

(Kecá...úplně mega improvizuje)😮😂😂

Vaše
Lenny❤