One Eyed Shadow [FF Tokyo Ghoul]

4. Drahá Sestro

Yasu

Cítila jsem pocit viny, když modrovlasý teenager rozbil okno a vpadl dovnitř. Odkopl vysokána, a ten zůstal ležet na zemi. ,,Dal jsem ti jednu jedinou práci a ty jsi to zvoral, ty blbečku." Narovnal se a na tváři se mu objevil typický úšklebek.

,,Myslel jsem si, že jsem ti posledně dal pořádnou lekci. Čekal jsem, že tě to naučí."
,,P-promiňte, pane."

Touka se odlepila od baru a předstoupila před chlapce. Pěkné rodinné setkání.
,,Ayato." Podívala se na mě. ,,Yasu?" Usmála jsem se a seskočila z barové židle. ,,Yasu, Dobrá práce. Měl by sis z ní vzít příklad Banjou. Vy všichni." S úsměvem jsem pokrčila rameny a stoupla si vedle Ayata. Touka se na mě podívala ublíženým pohledem.

Celé ty měsíce, co jsem byla ve dvacátém okrsku jsem předávala informace Aogiri. Udělala jsem pro velkého Černého Zajíce dost věcí, ale tohle byla první za kterou mě pochválil.

,,Touko. Byla to dlouhá doba od našeho posledního setkání, dráha sestro."

,,Už nikdy mi tak neříkej." Odbyla ho Touka.

,,Tch. Stejná jako vždy. Něco jsem se naučil o světě. To samé se nedá říci o tobě.

,,Myslíš si, že jsi lepší než já?"

,,Nemyslím. Já to vím...podívej se kolem sebe. Je to naprosto jasné."

V tu chvíli se otevřely dveře do Anteiku. ,,Yamori." Zašeptala jsem a usmála se. Když je tu Yamori, bude to zajímavé.

-Flashback-

,,A-ayato-! Prosím tě, počkej. Já to nebyla. Nic jsem neudělala. Nevím, o co jde. Prosím."

Dva muži, oba v kápi, drželi za nadloktí mladou dívku, která se že všech sil snažila dostat z jejich sevření. Muži ji však nepouštěli.

,,Ayato! Přísahám že ne! Nic jsem neudělala. Prosím tě, prosím. Ayato, Prosím!"

Dveře na konci chodby se otevřely a ven vyšel vysoký muž v bílém obleku. ,Tak tohle mě bude mít na starost.' Pomyslela si a do očí se jí vehnaly slzy.

,,Yamori."

Ozval se Ayato a otočil se k odchodu. Ještě než tak udělal, ohlédl se a dodal: ,,Chci ji živou...A funkční."

Yamori se uchechtl.

,,Aogiri s ní má ještě nějaké plány. Je pro nás důležitá."

xxx

Směje se? Už zase. Proč se směje? Do háje.
,,Kolik je 1000-7?" její tělo zaplavila náhlá vlna bolesti. Proč tu jsem? Co jsem udělala? Není to fér. Srdceryvný, bolestný řev se rozléhal chodbami sídla Aogiri. Ayato byl mírně znepokojený, ale nedal před ostatními nic znát. Zkrátka ignoroval křik přítelkyně z dětství. ,,Zeptám se znovu. Kolik je 1000-7?" Trochu se uchechtl.

,,9-993." ,,Počítej." ,,992,991,990..."

-End of Flashback-

,,Nemáme moc času. Tak to uděláme rychle." Ayato klikl jazykem a Banjou se zhrozil. ,,Co tady dělají?" Zeptal se pro sebe vyděšeným hlasem.
,,Odpusťte nám." Růžová princezna Nico otočila cedulku na dveřích: ,,Zavřeno."

...

V Anteiku probíhal masakr. Yamori máchal rukama a ubližoval všemu živému. Když se mu podařilo uchopit Kanekiho, nehodlal ho pustit. Chlapec se snažil zoufale bránit. Ale marně.

Jason s ním nejdřív rozbil stůl. Jako přídavek mu stačil šlápnout na hruď. I přestože mi chlapce bylo líto, jelikož jsem si ho za tu dobu jsem navštěvovala Touku v Anteiku oblíbila, jsem cítila potěšení a vzrušení z bolesti způsobené druhým.

Snažil se ho zatlačit zpátky. Rozhlédl se po všech přítomných v kavárně. Páska kterou měl na oku už mu spadla, a on odhalil jedno černé oko. Zatajil se mi dech.,,Jednooký." Zašeptal Jason a na tváři se mu vyloudil úšklebek. Ayato polovičního ghoula pozorně sledoval. Jakoby jednookého viděl poprvé v životě. To se mě hluboce dotklo.

Kaneki odstrčil Jasona a snažil se udeřit. Než ho Yamori probodl svým kagune.
Touka proti němu vyběhla, připravena chránit přítele. Ayato byl ale rychlejší. ,,Jsi slabá, Touko."

Odhodlaná bojovat sebrala síly a vyrazila proti svému bratrovi. Ayato útok jejího kagune jednoduše odrazil a poslal ji k zemi. Trochu to se mnou trhlo. Kde najednou vzal tolik síly? Když jsme spolu cvičili, nikdy se moc nepředvedl. Možná, že si chtěl něco dokázat na svojí sestře. A nebo mě šetřil. Proč by to ale dělal?  Kirishima by se k něčemu takovému

,,Jsi bezbranná jako hmyz, sestro."
,,T-Touko!" Kaneki se zoufale snažil vymanit z Jasonova sevření. Jeho snahy byly potrestány. Krev byla všude. Na nádobí, stolech, zemi i stěnách.

Řev. Plný bolesti a nepopsatelného utrpení mi způsoboval ohromnou radost a potěšení, i přesto mi určitým směrem ubližoval. Připomínalo mi to staré časy.
Touka se na mě podívala. Celá od krve, těžko říct jestli jenom její. ,,P-proč?"
Povzdechla jsem si a klekla si k ní. ,,To bys nepochopila. Mám svoje důvody." Podívala jsem se na modrovlasého teenagera, který s Yamorim stál nad Kanekim.Nejspíš vycítil můj pohled a podíval se na mě. Pousmál se a kývl na mě.

Podívala jsem se na Mitsuko. Krčila se za barem u dveří. V duchu jsem doufala, že si jí Yamori nebo Ayato nevšimnou.
Jason popadl bezvládné Kanekiho tělo a přehodil si ho přes rameno.

,,Pojď Yasu. Jdeme."Pobídl mě rozhodně Černý Zajíc a otevřel dveře kavárny. Odtrhla jsem oči od blondýnky a vykročila a zbytkem naší výpravy. Málem jsem spadla, když se na mě zezadu nalepila a nehodlala se pustit. ,,Půjdu taky." Podívala jsem se na ostatní. Nikdo jí nevěnoval nejmenší pozornost. ,,Budeš se držet u mě a poslouchat na slovo. Jasné?"

,,Jasné."

Uuuuu...zvrat! 😏
#LennyToMuselaUdělat.😈

Tak schválně, kdo to čekal? 😮

Nemám co psát...no tak nic.😂😂

Vaše,
Lenny❤