I love your smile [Jerome Valeska] #DOKONČENO

6.

"Uff, to jsi ty." ulevilo se mi, když jsem uviděla Jeroma. "Báječné vystoupení!" zalykal se smíchy. "Už dlouho jsem takové neviděl." "Já vím" zazubila jsem se a kráčela s ním zpět k našemu domu.

"Takže si se konečně projevila..." usmál se na mě Jerome. "Hmm...? A co?" zahuhlala jsem. "Je načase nechat se chytit!" vykřikl. Jako vážně? "Eh... není ti něco?" přiložila jsem mu ruku k čelu. "Nic mi není, jenom jsem psychopat." zazubil se na mě a já se rozesmála. "Fajn... a ty se necháš chytit taky předpokládám?"
"Jop."
"Ok... tak jdeme rovnou ne?"

Stáli jsme před nějakou kavárnou. Proč jsme vůbec chodili domů, když jsme stejně šli zase pryč? Na nic jsem nečekala a vystřelila na nějakýho tlustýho chlapa, kterej oblejzal nějakou šlapku. Ta zaječela, když se mu hlava rozstříkla do jejího obličeje, a abych řekla pravdu, ani se jí nedivím. Muselo to být strašně nechutný ho líbat a pak se mu najednou rozletí hlava.
Policie nás překvapila, byla na místě docela rychle. "Jerome Valesko, odhoď zbraň a pusť tu dívku!" ozval se Jim Gordon. Jako ok? Oni jsou snad úplně blbí! "To jste vážně tak pitomí?" rozchechtala jsem se. Jim na mě jen zmateně koukal. "Jime, představuji ti svoji společnici Bunny!" prohlásil Jerome a já se na něj zamračila. "Lepší jméno jsi mi fakt vymyslet nemohl." "Já vím." "Jak se jmenujete doopravdy!" ozval se opět Jim. Tyvole, tohle jsem už vážně nečekala.
"To myslíte vážně? Vy vůbec nevíte kdo jsem?! Tak já vám to povím! Jsem Belatrix Deadová, šikanovaná ve škole a vlastním otcem! A unesl mě tenhleten psychopat. Nikdy se o mě nikdo nezajímal! A vy jste po mě ani nevyhlásili pátrání. Nikdo si ani nevšiml, že jsem zmizela!" řvala jsem a Jerome mě jakoby "uklidňujícně" objal kolem ramen.
"Bello?" ozvalo se za mnou. Otočila jsem se. Byla to Sarah.
"Aaa... ahoj Sáro! Dlouho jsme se neviděli! Ty si se o mě nejspíš taky vůbec nestrachovala, co?"
"Šla jsem za tvým otcem... nejdřív mi dal pár kopanců do břicha a pak řekl, že tě přehlásil na jinou školu, že tě dal jiným rodičům." Hlas se jí třásl. Ale já jí nelitovala.
"Hmm... fajn tak můžeš jít... nezastřelím tě." usmála jsem se na ní.
"Eh... díky?" zaváhala. Když viděla, jak se na ni dívám, radši okamžitě vyběhla z kavárny. V tom se Jerome vedle mě složil. "Jerome?!" otočila jsem se, ale to nějaký policista vystřelil i na mě. Byly to uspávací šipky.
"Dobrou noc, uvidíme se v Arkhamu." usmál se Gordon.