I love your smile [Jerome Valeska] #DOKONČENO

12.

Procházeli jsme chodbami Arkhamu a hledali celu Jeroma. Občas nás zdravili strážníci kolem a tak jsem pokaždé odpovdídala pokývnutím. Nikdo nás zatím nepoznal, ale Jeromovu celu jsme najít nemohli.
"Půjdeme do řídící místnosti. Jsou tam kamery a nějaké lepší obleky." pošeptala jsem Jokerovi a ten jen přikývl.
"Já si myslím.." pronesla Harley nahlas svým pisklavým hlasem. Tím přitáhla pozornost všech kolem. Lehce zakašlala a chraplavým hlasem řekla "to počasí mě jednou zabije. Kdo z vás naposledy dostal zápal plic?" Strážní se začali opět věnovat své práci. Opět jsem se naklonila k Jokerovi "Řekni mi, až bude bezpečné ji zabít." On se jen zasmál a přidal do kroku.

Za pět minut jsme dorazili ke dveřím řidící místnosti. Uvnitř výjmečně nikdo nebyl. Takové štěstí se jen tak nevidí a tak jsem ho rychle využila a vlezla dovnitř.
Rozrazila jsem dveře jedné skříně a vzala si oblek strážných, Joker a Harley mě napodobyli. Oblek měl neprůhlednou helmu, takže nám nikdo neuvidí do obličeje.
Pak jsem se otočila k záznamům z kamer. Rychle jsem jich pár přelétla očima a pak jsem spatřila to, co jsem hledala. Byla tam místnost a na posteli seděl v tureckém sedu vytáhlý zrzek.
"Jdeme do nejhlubší cely." řekla jsem svým společníkům a opět vyrazila na cestu. Tentokrát si nás nikdo nevšímal. Slezli jsme tři poschodí a v tom nejnižším byly další železné dveře. Také to vypadalo, že zvědavost těch dvou každým krokem roste.
Přejela jsem Harleynou kartou po čipovém zámku dveří a ozvalo se hlasité písknutí.
Přišla jsem před Jeromovu celu. "Chtějí ho nahoře." pronesla jsem hlubokým hlasem a strážný u jeho cely nás pustil dovnitř. Slyšela jsem, jak Joker za mnou překvapeně zavrčel, když si všiml, koho chci dostat ven.
Jerome se k nám otočil. Jelikož nás sledovali všichni dozorci v okolí, řekla jsem opět hrubým hlasem "Tak jdeme Valesko." Pevně jsem ho chytla za ruku a v tu chvíli se na mě zle ušklíbl. Vrazil mi pěstí do břicha a odstrčil mě na mříže. Bylo jasné, že mě nepoznal.
Zvedla jsem se a popadla ho opět za paži. Tentokrát mi přispěl napomoc i Joker a Harley si zatím vykračovala za námi. Na můj vkus měla až moc ženskou chůzi. Jerome se ještě vzpíral a smál se jako šílenec. Měla jsem strašnou chuť se rozchechtat taky, ale musela jsem se udržet. Nakonec mi ze rtů splynulo drobné uchechtnutí. Jerome se zatvářil vítězoslavně. "Vidíte? Není nic nakažlivějšího, nežli smích!" a smál se nanovo. Spolkla jsem další výbuch smíchu a trochu do něj strčila, aby přidal.
Když už jsem to nemohla vydržet, praštila jsem loktem Harley do boku. "začni se chovat jako chlap. Vykračuješ si tu jak na bále." zahuhlala jsem a Jerome dostal další záchvat smíchu.
"Má recht!" vyjekl a dál se smál. "jak dámička v bordelu!" A vmžiku měl Harleynu pěst v obličeji. "Uklidni se." zavrčela jsem a odstrčila ji z dosahu.
Konečně jsme před řídící místností.. opět. Jerome se zvědavě rozhlížel. Vlezli jsme dovnitř a ten chlap, co to řídil na nás vyvalil oči.
"Co zíráš?" vlepil mu Joker a chlap se svalil omráčený k zemi. Jerome stále nevěděl co se děje. Joker vzal jeden z obleků, co jsme na sobě měli my a podal mu ho. "Obleč si to." A co Jerome? Stále nepoznal, kdo to je. Vážně, ten by měl jít do soutěže poznávání hlasů. Třeba by se dostal na předposlední místo... i když, ne. Zas tak dobrý není.

Oblékl si to a všichni jsme vypadli ven. Nikde nikdo. Asi si mysleli, že když v téhle chodbě nejsou cely, nemusí to tu hlídat. Šli jsme rovnou k východu. Už jsme byli u dveří, které vedli na svobodu. Když v tom nás zastavil jeden strážný.
"Hele Johne, kam jdeš? Ještě nemáme po službě."
"No to víš, vzal jsem si volno, sem trochu nachcípanej."
"No to je možný, ale už tu mají všichni být. To ty si vedl Valesku někam ne?"
"Jo, jasně."
"Kam jsi ho zavedl?"
"K doktorce. Chtěla se ujistit, že se ta rána léčí, či co to říkala." Strážný už si pomalu vytahoval zbraň. Určitě věděl, že lžu.
"to je zvláštní.. nikdo ho už od té doby neviděl. Dokonce ani doktorka ne. Vlastně u ní dneska vůbec nebyl."
"Vážně? Nechal jsem ho před dveřmi. To ho ostatní nechali zdrhnout?" Snažila jsem se to ještě nějak zachránit, ale bylo mi jasné, že už to mám prohraný.
"Nikdy v té chodbě nebyl. A neviděli tam ani tebe Johne. Pokud jsi tedy John.." Nahmátla jsem za sebou nějakou kovovou tyč a pevně ji uchopila.
"Kdo jinej bych mohl být. Nemůžu za to, že jsou slepí."
"Vážně? Jsi John? Tak proč si nesundáš tu helmu a nedokážeš mi to?"
"Teprve až ji sundáš ty. Nechci riskovat, že bys byl vetřelec, díky kterému odtamtud Valeska utekl."
"No já s tím nemám problém." řekl ten blbec a sundal si helmu. A v tu chvíli jsem ho přetáhla přes hlavu. A současně s tímto incidentem se Arkhamem roznesl otravný zvuk poplachu.
"Blbec!" smála se Harley svým pištivým hláskem a my ostatní se smáli s ní. Běželi jsme k autu a jeli odtamtud jak nejrychleji to šlo.