I love your smile [Jerome Valeska] #DOKONČENO

13.

Domů jsme přijeli v celkem dobrém čase. Konečně jsem si sundala helmu a Jerome vyvalil oči. "To si ty?"
Vyprskla jsem smíchy. "Kdo sis myslel že to je? Gordon?"
Harley s Jokerem stáli stranou a taky se tiše smáli. Po chvíli se rozhodli, že je načase jít, protože mají ještě "práci".
Jerome se po jejich odchodu otočil ke mně. "Proč jsi pro mě přišla?"
"Cože?"
"Proč jsi pro mě přišla. Mohla jsi být volná, mohla jsi žít vlastní život. Konečně ses mě zbavila a ty jsi mě odtamtud dostala."
Zamyslela jsem se. Nad tím jsem vlastně ještě nepřemýšlela. Proč jsem pro něj šla? Pak jsem si něco uvědomila a ani trochu se mi to nelíbilo.
"No.. em.. zabil bys mě, kdybych utekla." vykoktala jsem a Jerome nadzvedl jedno obočí. Naklonil se ke mně a zašeptal: "nejsi moc dobrá lhářka."
Zachvěla jsem se, když se "omylem" otřel o mou tvář, když se odtahoval. Postřehl to ušklíbl se. Věděl, co jsem se snažila nejvíc skrýt, a to nejen před ním, ale i před sebou.

"Hmm.. Ty jsi pro mě přišla z úplně jinýho důvodu. Přede mnou to neskryješ." řekl a opět se ke mně naklonil. A já jsem tak blbá, že jsem ve vteřině zapomněla, že chce jen potvrdit, že má pravdu. Naklonila jsem se taky a spojila naše rty.
Jerome se ode mě odtrhl.
"To poněkud mění plány." zasmál se. "Teď si s tebou můžu dělat co chci, a mám něco, díky čemu mi jen tak neutečeš."