ŽIVOT POUZE PRO TEBE

ÚVOD PŘÍBĚHU

Ahoj, jmenuji se Valérie Robinsnová, je mi 16 let a se svou rodinou (někdy šílenou) bydlím v Paříži- což je pro mě výhoda, když se chci stát profesionální baletkou. Paříž je velké a krásné město, ve kterém si nejraději užívám nákupy se svými nejlepšími kamarádkami Julií a Dominikou.

Chodím na taneční akademii, kde si snažím splnit svůj sen. Jsem ve druhém ročníku dívčí třídy. O ročník výš, v chlapecké třídě je jeden kluk, do kterého jsem už rok zamilovaná... Jmenuje se Erik a je to ten nejúžasnější kluk na světě. Každá dívka by s ním chtěla chodit, však on si vždy vybere jen jednu z nich. Kéž bych to byla jednou i já...

Jelikož nejsme z bohaté čtvrti města, musím každý den dojíždět do školy několik kilometrů. Můžete si myslet, že je to pro mě ztráta času, ale ne. Každý den mám tak možnost poznat nové lidi, a objevit krásu každého dne. Jednou jsem právě takto potkala slečnu Piergodovou, manažerku taneční společnosti a ředitelku baletní školy v Hollywodu. A ona mi nabídla, že by mě doporučila na konkurz mladých nadějných baletek. Takováhle šance nepřichází každý den, a tak jsem ji přijala. Zní to jako sen, že? Nebojte, já tomu také nemohla ze začátku uvěřit. Jenže to znamenalo, každý den trávit v tělocvičně a trénovat, trénovat a trénovat. Já jsem ale ten typ člověka, který když si dá jasný cíl, nikdy to nevzdá. A tak moje kariéra mohla začít.

Dnes už je to měsíc, co jsem potkala slečnu Piergodovou a pilně trénuji pod jejím vedením. Musím říct, že si výborně rozumíme. Je to něco jako moje starší sestra. Sdělujeme si všechna tajemství- tedy i lásku k Erikovi. Ona je jediný člověk, který o tom ví a vždy mě utěší, když si právě on vybere jinou dívku, než jsem já. Vím, asi to zní divně, ale já ho tak miluju! ,,Eriku, jestli mě slyšíš, věř mi, prosím!"

Nevím, co bych o sobě ještě řekla, snad jen to, že když mě potkáte, poznáte mě podle uhlově černých vlasů, které si nechávám narůst až do pasu a pravidelně si je žehlím a melíruji růžovými proužky. Také neustále nosím svá symbolická růžová sluchátka a na krku obojek (ne, vážně není pro psy :) ), který symbolizuje svobodu.

Děkuji vám za přečtení mého deníku, a snad příště se opět zastavíte a vyslechnete si kousek mého příběhu. Zatím naviděnou. Pusu a pac. Vaše Valérie...

DĚKUJI ZA STRÁVENÍ CHVÍLE U MÉHO 1. PŘÍBĚHU. ZA NEDLOUHO SE MŮŽETE TĚŠIT NA POKRAČOVÁNÍ- TEDY DALŠÍ ČÁST.

S POZDRAVEM VAŠE ANÍ (AFLINKA) LOL°

°LOL- patří mojí skvělé kamarádce TařeHobynce. Ty víš proč. :)