ŽIVOT POUZE PRO TEBE

3.

Návaznost na předchozí kapitolu (Val odpovídá Ericovi na jeho SMS)

Ach, né. Je ráno, já usnula a včera jsem Ericovi neodepsala!!! Musím to rychle napravit. A tak jsem popadla mobil a naťukala pár slov. Snad nebudu vypadat jako úplný ubožák. A taky na sobě nesmím dát vidět, že se třesu nedočkáním. ,,Tak jo Val, uklidni se, odešli SMSku a běž se připravit." Jo, někdy mluvím sama se sebou.

OK. Budu tě čekat  dnes o půl páté. Těším se. Valérie.

Že se těším? To je slabé slovo, já já hořím obrovským nedočkáním! Ze včerejšího pádu jsem si vzala ponaučení, a tak vstávám z postele pomalu a s rozvahou. Nejdřív se osprchuju a hodím na sebe něco lepšího než je onošené nemocniční pyžamo. Vybrala jsem si černé upnuté tričko a nejlepší sukni co jsem našla v kufru. No, tak snad se Ericovi bude líbit. Teď mám v plánu jít na snídani.  Ale v tom mi opět zazvoní telefon. 

Jasan. A někoho s sebou vezmu. PS: máš ráda čokoládu? E.

Mňam čokoláda, jak já ji dlouho neměla. Tak fajn, risknu to a jednou si ji i přes přísnou dietu dám. Proboha, proč ale s sebou někoho bere? Já si to představovala romanticky, asi zhruba takhle: Eric přijde do mého pokoje, pozdraví mě a já ho na oplátku taky, ale navíc se k tomu krásně usměju a on mi to oplatí tím jeho oklouzlujícím úsměvem, který působí na všechny tím dojmem- pod jeho úsměvem roztaješ- a pak tyto úsměvy budou celé odpoledne jenom pro mě. Budeme si povídat a jíst čokoládu, já budu přičichávat ke květinám které mi přinese a pak mě chytne za ruku. Myslím, že tohle by pro začátek stačilo :)

Jejda, asi jsem se zasnila a nevšimla si, že už asi celou věčnost u mě stojí sestřička s nějakými prášky. ,,Slečno je vám dobře?" no, jo starostlivé sestry... ,,Ano, právě jsem se chystala na snídani" slušně odpovím, ale dělá mi to potíže. Navíc nesnáším, když mi někdo říká slečno. Copak jsme někde ve středověku? Asi to na mě sestra poznala, a tak mi dala do ruky odměřený počet prášků a čaj na zapití a z pokoje se rychle vypařila. Tak se mi to líbí :)

Prášky jsem spolka a teď se snažím dostat do jídelny. Doktoři můj stav neoznačili jako vážný, takže hned druhý den jsem se mohla rozloučit s nošením jídla do postele. U snídaně jsem Ericovi odpověděla na SMS takto:

Čokoládu miluju, ale nedělej si s tím starosti. Já si vážím toho, že za mnou přijedeš, a obětuješ kousek svého času pro mě. Budu se moc těšit. Tvá Val...

Na konec zprávy jsem připojila slovo TVÁ. Rozhodla jsem se, že mu něco naznačím, ať pak ani jeden z nás není nepříjemně překvapený... Snídaně se vlekla hrozně pomalu, tedy, on se vlekl pomalu celý den, ale na snídani to bylo nejvíce poznat. Hlavně když máte vajíčka a kafe. Za prvé- vejce nejím! a za druhé- do kafe mi nedali ani mléko, ani cukr. Fuj... Zbytek dne jsem vpodstatě  strávila u své oblíbené knížky s mobilem v ruce. Nic mě nebavilo a ta noha mě ohromně bolela. Ale už se blížila čtvrtá hodina a to znamená, že za chvilku přijde Eric s překvapením.

V 16:35

,,Ahoj Valérie," ve dveřích stojí Eric s nějakým klukem. Možná je tak stejně starý jako já. Ale je hodně podobný Ericovi, prostě mladší kopie Erica. Nevím co mám říct, tak ze mě vypadne pouhé ,,A-ahoj?" je to takové to nejisté překvapené, ale uvnitř jisté a zářivé AHOJ! ,,Asi bych vás měl představit" pokračuje Eric. ,,No, asi jo." Nechci vypadat jako nejistá trubka a tak alespoň něco řeknu, ale až za chvíli.... ,,Val, tohle je Jacob. Jacobe, seznam se s Val. Teda vlastně ty víš, že je to Val, ale teď máš možnost ji vidět naživo." Nechápu to, ale připadám si jako nějaká hvězda- Teď máš možnost ji vidět naživo.... Tahle věta mi několikrát zazněla v hlavě. ,,Ahoj, ty mě znáš?" zeptám se nesměle Jacoba. Při této větě mu naskočila do obličeje červená barva. Tak tohle mi přijde vtipné, ale kontroluji se, a tak se nazačnu smát jak nějaký cvok. ,,No, několikrát jsem tě viděl, když jsem šel s bráchou do školy. Chodí do chlapecké třídy na stejnou školu jako ty. Já jsem také chtěl být tanečník, ale nevyšlo to. Mám astma, a tak musím dělat výtvarníka. Takže jsem taky umělec, ale tanec mi chybí.  A proto chodím někdy za bráchou do školy a tam jsem o tobě slyšel a párkrát jsem tě viděl." oznámil mi. ,,Páni, tak k tomuhle klukovi budu mít velký obdiv. Víš, že jsi tohle řekl na jeden nádech?" všichni jsme se začli smát , a tak jsem prolomila tu nejistotu mezi námi.

,,Víte co děcka? Já vám skočím pro kafe a vy si zatím v klidu popovídejte." řekne Eric. ,,OK. brácho. Prosím bílý s cukrem" poručí si Jacob. ,,A mně prosím obyčejný s velkou porcí mlíka a 3 balíčky cukru..." to jsem si poručila já. ,,Jasně, hned jsem zpět." a teď jsme zůstali s Jacobem sami dva. ,,Val? Tady jsem ti něco přinesl. Snad ti bude chutnat." Jacob mi podá tu drahou čokoládu, kterou jsem si chtěla už dávno koupit, ale vždy jsem si to rozmyslela, protože stála fakt dost. ,,Děkuju ti. Tak si nabídneme ne?" mám na ni hroznou chuť tak se snažím nějak nenápadně ji otevřít, ale abych zase nevypadala jako otesánek :) ,,V to jsem tajně doufal". Takže Jacob na mě působí hrozně moc mile. Asi budu mít novýho kámoše.

Eric se vrátil se třemi kafy a společně jsme se užili krásný večer.  ,,Takže nová parta?" nejistě se zeptám. ,,Val+Jacob+Eric" vykřikneme všichni najednou.  A to byl povedený závěr našeho večera.

Kluci už odešli a já zůstala na pokoji opět sama. Dnes jsem poznala super člověka a maličko se sblížila s tím, s kým jsem chtěla. Vím, že to nebyl zrovna ten můj vysněný večer, ale stálo to za to. Kluci jsou fajn a slíbili mi, že se za mnou zase někdy staví. Jen pořád nechápu, co vedlo Erica k tomu, aby se za mnou zastavil. To budu muset zítra dopátrat. Teď si ale lehnu a nechám si o někom zdát...

VOLALÁ! po dlouhé době nová kapitola. Hrozně se omlouvám, že dlouho nic nebylo, jenže měla jsem zabavený notebook a nějak nebyly nápady. Tak teď , o měsíc a kousek, tu je trochu dalšího napětí. Děkuji vám, že jste u mě zůstali a můžete se těšit na další části :) S láskou vaše Aní.