ŽIVOT POUZE PRO TEBE

1.

„JAU!!!" takhle zní moje naříkání, když se mi nepovede pirueta... Je sobota 19:00 večer a já už od rána bez přestávky trénuji u slečny Piergodové.  „Už, už jenom kousíček, Val." Takto zase zní povzbuzování slečny Piergodové, když nejsem schopná udělat ani tu pitomou piruetu. Už od rána se nedokážu soustředit na nic jiného, než na premiéru romantického filmu, na který se dneska v noci chystám s holkama.

 „Konečně!!! Hurá, radujme se! Val dneska poprvé zvládla piruetu!" jásá slečna Piergodová. „Co? Cože?" Jsem zmatená, zase jsem asi opět nevnímala, ale počkat, co? Já zvládla piruetu? „Jupí! Slečno, můžu už jít?" To je moje typická otázka. „Jasně Val, a užij si večer. Slyšela jsem že jdeš do kina. Určitě rande, viď?" Na tuhle otázku už slečna odpověď nedostala. Jen jsem si pomyslela: Kéž by, dnes je to pouze obyčejná holčičí jízda s Dom a Jul. Eriku, vidíš to, co mi způsobuješ? :)

Před devátou hodinou jsem dorazila udýchaná domů. „ Ahoj mami, kolik času mi zbývá, než si mě holky  vyzvednou? A co si mám vzít na sebe? Máš pro mě ty peníze? Mami posloucháš mě vůbec?" Vychrlím na mamku, jo, jsem troch plašan. „Val, uklidni se, všechno OK. Holky už čekají v ložnici, dneska jsi dorazila domů pozdě, je devět." To nesnáším, pospíchám a mamka na mě mluví pomalu, a klidně, jako kdybych měla spoustu času. „Dík." Zakřičím na mamku a běžím do ložnice přivítat holky. 

Hodím na sebe obleční, trochu make-upu, vlasy stáhnu do culíku a můžeme vyrazit. Cesta do města utekla rychleji než obvykle. Za několik minut už sedíme na místech a cpeme se popcornem a Colou. Vím, neměla bych to kvůli baletu přehánět se sladkým, ale zažili jste někdy ten pocit, když všichni okolo vás mají něco, po čem vy toužíte, ale nemáte to? Já teda jo. Několik let jsem tohle trpěla. Najednou tma a film začíná. Známá melodie se táhne celým sálem a mezi ní slyším šepot známého hlasu:  „Líbí se ti to, zlato? Dáš si popcorn?" Počkat, už vím kdo to je. Eric a... No jasně- Mia. Ach jo. Další holka, proč ne já? Tak tohle nezvládnu. Jak mám vydržet se koukat na celý film, když přede mnou sedí ten nejkrásnější kluk, s nějakou další? A tak se prostě rozbrečím. Probrečela jsem většinu filmu a mé kamarádky na tom byly stejně, jenže ne kvůli Ericovi, ale kvůli nečekaně romantickému konci filmu.

Po kině jsme si zašly k Juliiním rodičům do baru na nějaký ten likér. Nebojte, žádné opíjení, jen jedna, dvě skleničky. Užívaly jsme si náš večer a povídaly o všech novinkách. Jenže pak se to celé zvrhlo, doslova. Do baru vletěli nějací dva opilí týpci a převrátili všechny stoly. Pak si jen pamatuju, jak jsem dostala ránu do obličeje a klesla na kolena...