ŽIVOT POUZE PRO TEBE

4.

!O dva měsíce později!

Tak, dneska mě pustili domů z nemocnice. Už bylo na čase. Kdybych tam měla zůstat i jenom o týden déle, asi bych umřela nudou a touhou po venkovním světě. Prostě to tam bylo jako ve vězení. A víte co je na tom nejlepší? Já mám za 12 dní narozeniny! Bude mi 17, a to už je jenom rok od dospělosti a začátku mé kariéry. Takže musím začít s plánováním oslavy a dalších příprav. K tomu musím stíhat chodit na rehabilitaci s mou nožkou, pomalu se vracet na hodiny baletu a samozřejmě škola. Spoustu doučování a doplňování učiva, které jsem zameškala. Ach jo. Tak jdeme na to!

Asi vás zajímá, jak probíhal můj pobyt v nemocnici, když jsem nepsala, že? No, nestálo to za to. Dominika s Julií za mnou chodily každý pátek po škole, aby mi vysvětlily učivo do školy a řekly co je nového. Julča si našla přítele, je to moc fajn kluk, už za mnou párkrát s holkama byl a myslím, že si Julča vybrala správně. Tuším, že se jmenuje Robin, a je o tři roky starší než my, ale to nevadí. Studuje práva a jeho rodina je prý hodně bohatá... Zato já na vztah s Ericem tolik nespěchám. Zatím jsme pořád jenom kamarádi a naše přátelství jistí Jacob. Pomalu začínám mít tušení, že důvod, proč za mnou tenkrát Eric s Jacobem přišli do nemocnice, byl takový, že jsem se Jacobovi líbila, totiž líbím. Od té doby co za mnou kluci přišli poprvé, navštívil mě Jacob 14-krát a Eric pouze 6-krát. Ale i z tohohle malého počtu navštívení mám ohromnou radost. Asi mu nebudu úplně jedno. I když... Jacob i holky se několikrát zmínily, že si Eric našel novou holku, nějakou Beátu, nebo jak že se to jmenuje. Nevadí. Zatím jsem takto spokojená a navíc nechci Boba zranit. Jó, vy nevíte kdo je Bob. Já takhle začla říkat Jacobovi. Vžyť je to podobný, ne? Fajn, pokud si budete myslet, že jsem v nemocnici řešila jenom vztahy, protože podle toho co jsem teď napsala je to dost možný, tak jste na omylu. Já si našla novou kamarádku- Lenu, byla to moje spolubydlící na pokoji a obrovská obdivovatelka Erica a Boba. Ale Dominika s Jul jí v lásce moc nemají. Bojí se, že jim mě přebere. I když nevím jak na tohle přišly. Já mám jako nejlepší kamarádky jenom tyhle dvě.

Teď mířím s mamkou taxíkem na nákupy. Mělo to být jako překvapení, ale mamka se neudržela a už před hodinou mi zavolala že rovnou z nemocnice pojedeme nakupovat. ,,Dámy, jsme tady. Bude to rovných 15 Euro," řekl taxikář a mamka zaplatila, pak se šlo nakupovat. Prý když jsem nebyla doma, ušetřilo se na nákupech přes 450 Eur, takže teď si můžu rovných 225 utratit za co chci já. Když jsem tedy mluvila o oslavě, budu asi investovat do ní. OK, takže si musím rozmyslet co koupím. 

SEZNAM VĚCÍ NA OSLAVU

dort (15 €)     občerstvení (25€)     balonky, výzdoba (15€)     nájemné prostoru(20€)     pozvánky(5€)     hudba (15€)     pojistka (20€)

To je 115€, jestli dobře počítám. A to znamená, že na outfit a doplňky mi zbývá 110€. Tak a jde se nakupovat! Po dlouhém vybírání jsem utratila všechny peníze. Jako oblečení jsem zvolila: tyrkysový svetřík s dlouhým přívěskem sovou, puntíkaté roztrhané džíny, stříbrné boty, stříbrné náušnice, prstýnek a pak ještě něco na líčení. Takový pohodový outfit... (Máte ho nahoře v úvodním obrázku). Teď sedím s mamkou v KFC a dávám si mou oblíbenou tortillu. Mňamka! No, a protože jsme holky, tak s mamkou hodně povídáme. To je pro nás typické. A já se teď slyším, jak říkám: ,,Mami, víš co je nového? Do nemocnice za mnou přišli dva super kluci. Teda jeden je víc super, ale to je jedno. Nikdy jsem ti to neřekla, ale asi teď musím, když ho chci pozvat na oslavu. Poslouchej, a hlavně buď v klidu, prosím." ,,Jasně, zlato, tak spusť." pobídla mě mamka. ,,Jde o to, že se mi líbí jeden kluk. Jmenuje se Eric a chodí na stejnou školu jako já. Má i mladšího bráchu a společně za mnou přišli několikrát do nemocnice. Jsou hrozně milí, a tak jsme se skamarádili. Zatím jsme pořád pouze kámoši." ujišťuji ji. ,,To je krásné, zlato. Ale slib mi, že až budete něco víc než kamarádi, budeš opatrná a budeš na sebe dávat pozor. Ano?" mamka má o mě starosti. ,,Neboj mami. Ale je tu jeden problém. Zaprvé mně se líbí Eric, ale on má přítelkyni. Zadruhé, já se líbím jeho bráchovi- Bobovi. Nechci Bobovi ublížit, ale kdyby mi dal Eric šanci, mám ji přijmout?" snažím se dostat z mamky nějakou dobrou odpověď a necítit se u toho jako hňup. :) ,,No, to je těžké. Já ti takhle nemůžu poradit. Navíc ani jednoho chlapce neznám, a proto to nemůžu posoudit. Ale budu vždy tvou oporou a až přijde čas, budu tvou pravou rukou." teď je chvilku ticho. ,,Ale pojď se teď bavit o něčem jiném, určitě ti není tohle svěřování příjemné..." jo, mamka má vždycky pravdu. Proto ji tak miluju a obdivuju. Co bych bez tebe mami dělala?

Dojedly jsme a jedeme domů. Teď už s plnými taškami a bříšky... Doma na mě čeká překvapení. Táta se vrátil z práce dřív, aby mě viděl co nejdřív to půjde. A i moje mladší sestra na mě čeká. Nechybí ani babička s dědou a moje nejlepší kamarádky. Rodiče se už naučili brát Dom a Jul jako naši rodinu. A tak jsme se přivítali a bavili až do večera... No jo, jasně, pak vám zase vše povím. Tak teď se ale musím rozloučit! Pusu a pac, vaše Valinka.

Dnes to je již druhá kapitola! Snad se vám líbí a touto kapitolou vynahradím mou  dlouhodobou nepřítomnost! Děkuji všem za odpuštění a teď se budu snažit psát aktivněji. Ale znáte to, spoustu povinností, hlavně teď mám před soutěží z klavíru a ze zpěvu, tak musím pořádně makat. Zůstaňte tu se mnou a Val a užijte si spoustu zábavy!!! Jak že to Val říká? Všichni spolu! PUSU A PAC! Vaše Aní...