ŽIVOT POUZE PRO TEBE

5.

Tak, a je tu další krásný slunečný den! Dneska se chystám s holkama vybírat dort na oslavu. Vždyť už to je pouze 11 dní do mých narozenin! Jak já se nemůžu dočkat... A jo, já vám slíbila, že vám povím, co to včera bylo za překvapení, že? No, tak, jak jsem řekla, přišli raodiče, sestra, babička s dědečkem a samozřejmě moje kamarádky. Nejprve se nic nedělo, ale když začínala venku být tma, vystřelil táta první ohňostroj, pak hned druhý a nakonec jich bylo několik. Ten poslední byl nejhezčí- ve tvaru srdce a pak všichni zakřičleli: ,,Vítej doma Val!" Hrozně moc mě to potěšilo. Už jsem vám říkala, že mám slabost pro ohňostoje?

Teď je ale ráno a já mám na dnešek připravený dlouhý seznam věcí, co musím zařídit. Úplně na začátku seznamu stojí: Vyzvednout holky v Caffé baru a vyrazit vybrat dort. Tak na tohle se moc těším. Jde se na věc!

Stojím s holkama u výlohy cukrářství a upřeně zírám na obrovský čokoládový dort s velkou porcí jahod. Tak pro dnešek se tenhle stal mým favoritem. ,,Co takhle rovnou objednat ten s jahodami?" ukážu na svůj vysněný dort. ,,Wow, ten vypadá kouzelně,"opáčí Dominika. ,,Tak ten rozhodně bereme,"souhlasí Julie. ,,Tak jo, ale kolik stojí?"začínám mít pochyby o tom, že nám vystačí peníze. Velký a krásný dort znamená i velká suma peněz. ,,Pojď se zeptat," fajn, to by mě asi nenapadlo... ,,Dobrý den slečny, jak vám mohu pomoci?"ptá se prodavačka. ,,Dobrý den, kolik stojí ten dort s jahodami, co je ve výloze?"rovnou se zeptám. ,,Tak tenhle bude za 17 Eur, ale jestli chcete jeom kousek, tak za kousek účtuji 2 Eura," vysvětlí prodovačka. ,,Děkuji a mohu si ho objednat? Za 10 dní bych si ho tady vyzvedla," poprosím. ,,Samozřejmě, jen jeden podpis a malou zálohu."

Tak, dort můžu ze seznamu vyškrtnout. Á hotovo. Teď je na řadě rozdat pozvánky. Většinou se s holkama pohybujeme po městě na svých longboardech, ale jelikož tu nohu ještě nemám úplně v pořádku, poveze nás Juliin přítel. Je moc ochotný a má dokonce i své vlastní auto. Jako první se samozřejmě stavíme u Erica a Jacoba. Pak moje kamarádka z nemocnice- Lena, a nakonec několik lidí ze školy. Pozor začínáme!

,,Děkuju lásko, že jsi nás odvezl" právě stojíme před Erickovým domem. ,,Nemáte za co, holky. Hlavně mi tu na Julču dávejte pozor. Můžu se spolehnout, Val?"odpoví Robin. Pak je chvilinku ticho: ,,Valérie, haló!" ,,Cože? Jo, promiň, budeme hodný." už jsem zase mimo realitu, a tentokrát hrozně nervózní. Je to přeci poprvé, co jdu k Ericovi domů. ,,Tak ahoj!" rozloučíme se. CRRRR CRRRRR ,,Pojďte dál, už na vás čekáme! Je otevřeno."zavolá Jacob. A tak pomalu vstoupíme.

Wow, tak tohle je rozhodně nejhezčí dům, ve kterém jsem kdy byla. Chodba je natřená na vínovo s bílým nábytkem, který se krásně třpytí. Po pravé straně se nachází obrovský, světle zelený obývák s černým nábytkem a bohatě zdobeným lustrem, který zářivě svítí. Na stole stojí červené víno a pět sklenic, chlebíčky a opět moje oblíbená čokoláda. Vlevo najdete bílo-zelenou kuchyň, spojenou s jídelnou- tyto místnosti jsou od sebe rozdělené pouze bílými závěsy. Místnosti jsou sladěny do zelena, s bílými doplňky. Voní to tu po domácích sušenkách, asi kluci pekli. Soudím podle toho, že kromě kluků jsem v domě zatím nikoho neviděla. Takže museli péct opravdu oni. Poklona, pánové! Dům má ještě podzemní patro a horní patro, jenže tam jsem se dnes nedostala. Nebudu se přeci hned na první návštěvě vtírat hostitelům do celého domu.

S klukama jsme si to užili, ale teď už musíme jít. Čeká nás spousta práce. Lena. To je problém číslo 1. Jak jsem řekla, s holkama si moc nesedly, tak budu muset do nemocnice sama. ,,Holky? Skočím za Lenou, vy si zatím dejte třeba kafe. Za chvilku jsem zpátky," nenápadně jim naznačím, že bych tam ráda šla sama. A povedlo se. ,,Jo, my zatím koupíme něco dobrého," odpoví Julie.

Úkol číslo 2 hotový. Pozvánky rozdány. Teď je na čase rozloučit se s holkama a jít na mou první rehabilitaci. Asi tam pojedu autobusem. Mám ještě 12 Eur. To by na autobus a oběd mělo stačit, ne? Snad... Na chytrých mobilech je fajn, že máte po ruce internet. Tak jsem si během pěti minut našla, kdy mi jede nejbližší autobus. OK, mám ještě... 27 minut. No, to je čas, než dojdu se svou nožkou na zastávku. Akorát.

,,Dobrý den, Valérie. Jmenuji se paní Maroonová a budu tvoje doktorka, po dobu rehabilitace, " představí se mi vysoká opálená blondýnka. ,,Dobrý den, těší mě," odpovím. ,,Pověz mi, co se vlastně stalo a jak na tom teď se svou nohou jsi," ptá se paní Maroonová. A tak jsem jí vylíčila svůj příběh o opilých mužích a nevinném zavolání policie. ,,Noha trochu bolí, ale jinak si myslím, že je v dobrém stavu," dopovím. Pak mi paní Maroonová ukázala několik cviků, dala mastičku a domluvila se se mnou na další termín cvičení. ,,Tak za 14 dní. Budu se těšit. Ahoj, Valérie," rozloučí se paní Maroonová. ,,Nashledanou," slušně odpovím...

Dnes mi to nějak nemyslelo, tak mi prosím nemějte trochu nudnější kapitolu za zlé. Sama jsem po nemoci a cítím, že to není ono. PUSU A PAC. Vaše Aní.