Proč? Proč je to tak těžký

6.část

Šla jsem do pokojíčku a lehla jsem. Furt sem přemýšlela nad babičkou co vlastně sní je. Nikdy
na tom špatně nebyla. Kluci za mnou prisli že už jedem a tak jsme jely. K nám jsme přijely kolem osmé hodiny. A tak jsem si šla hned lehnout. Klukům se ukázala kam mají jít a oni tam šli. Usnula jsem co by dub. Ráno jsem vstala první a tak jsem udělala snìdani smažene vajíčka. Kluci vstaly hned po mě.,,Kde máte sklenicky na pití ?" Zeptal se Dan ,,v pravo dole" Odpověděla jsem. ,,Hele tady spadl ze zhora nějaký papír" řekl Daniel. ,,To je mamky nech to" Zakřičela jsem. ,,Nino ty jsi slovenka ?"Zeptal se Daniel .,, Ne nejsem kde jsi to sebral?" Odpověděla jsem zaraženým hlasem. "Tak koukej,, A ukázal mi můj rodný list. Cože já mám mámu na slovensku. A kdo je vlastně Magda? To není má pravá máma? pomyslela jsem si.Udělala se mi mdlo před očima. Poté sem sebou sekla na zem. A viděla jen černotu jako kdyby to byl můj konec.  Probudila jsem se v nemocnici.Cítila jsem Michala ruku na te mé.  Začala jsem plakat. Nejdříve babička a pak tohle. Byli tam se mnou kluci. Daniel na mé až nepláču a tak jsem si utřela slzy a řekla mým sebevědomým hlasem ,,Musíme na Slovensko"

Pohled Daniela
Dnes jeden domu ale Nina nás poprosila jestly by jsme nemohly spát u nì. Její babička je na tom hodně špatně bylo mi  babičky i jí líto. Přijely jsme a Nina nám ukazála kam máme jít a tak jsme šli ráno nám uvařila snídani.Snìdaně krásně voněla. Měly jsme smažená vajíčka.Chtěl jsem se napít. Měl jsem velikou žízeň. Zeptal jsem se Niny, kde majì skleničky. Nina mi odpověděla ,,v pravo dole". Chtěl sem si skleničku vzít ale spadl nějaký papír nevěděl jsem co to je a tak jsem to řekl Nině. Nina na mě zakřičela ,,nech to to je mamky" Cože Nina slovenka? To nám neřekla ale z její odpovědi bylo vidět že pomalu ani ona o tom nevì. A tak jsem jí podal ten její rodný list. Ona se na to koukla vyděšeně. Zavřela oči a spadla na zem měl sem o ní veliký strach zakřičel jsem na Sama. ,,Dělej volej záchranku" Vypadala jako mrtvá. Byla jak tělo bez duše měl sem strach že je to konec. Kluci měly strach taky bylo to na nich vidět. Sanitka přijela během pár minut. Jenže záchranáři nám nedovolili jet snì. Musely jsme si zavolat taxi. Taxi tu bylo rychle jak kdy jindy. Ihned jsme jely všichni za ní. Zeptaly jsme se doktora jestli mužem za nì doktor nám to dovolil. Nedalo mi to a tak sem se musel zeptat. ,,Jak dlouho tu bude? " ,,Do zítra na pozorovaní".Poděkoval jsem mu a šli jsme ihned za nì. Ležela v posteli celá zesláblá. Michal jí chytl za ruku a hned se probudila. Začala ale plakat. ,,Neplač" snažil jsem se nì uklidnit. Utřela si slzy a řekla tím jejím seběvědomým a zdravím hlasem ,, Musíme na slovensko" Kývl jsem na znamení že ano. Musely jsme ale už jít musí prý odpočívat.