Proč? Proč je to tak těžký

7.část

Daniel kývl na znamení že pojedem na slovensko. Byla jsem ráda ale byla jsem moc zesláblá. Kluci stejně musely jít prý musím odpočívat. Zítra jedu domů. Ale Magda se o tomto nesmí dozvědět že jsem byla v nemocnici. Během chvíle sem usnula byla jsem dosti unavená. Ráno na mě čekaly kluci a jeli jsme domů. Furt jsem se nemohla zpomatovat s toho že Magda není moje matka. Proč si mě vlastně nechala? Nevěděla jsem odpověď na žádnou otázku a co se mi jich hlavou honilo. Strašné moc. Zítra přijede Magda. Řeknu jí že jedu na Slovensko moje máma by měla žít v Bratislavě. ,,Kluci pojedete se mnou do Bratislavy? " Zeptala jsem se. Sama cestovat nechci ale dostala se mi krásná odpověď,, ty to sice ještě nevíš ale v pátek vystupujem v Bratislavě. A musìme tam být pozítří odpoledne takže vyrážíme ve čtvrtek ráno " Řekl Samuel. Byla jsem strašně moc šťastná a obejmula jsem všechny strašně moc pevně a dodala jsem ,, Kluci děkuju moc za vše mám vás všechny moc ráda jste úžasný " a malinko jsem se rozpalakala. Byla jsem strašně moc natchlá až mě to dojalo. Prý pojedem limuzínu s ochrankou. Kluci jsou v Bratislavě hodně populární jako třeba u nás Karel Got.Chtěla jsem Mamce me práve jmenuje se Liliana Brikotová. Koupit jí dárek. Jenže neměla jsem peníze všechny peníze má Magda. ,,Kluci chtěla bych koupit mamce nějaký dárek ale nemám peníze" chtěla jsem pokračovat ale do řeči mi skočil Michal,, tak my ti to zaplatíme jsme dosti bohatý" ,,děkuji moc já vám to pak vrátím" a tak jsme šli nakupovat. Chtěla jsem mamce koupit něco krásného a tak jsem jí koupila puget růží. A hrníček a nápisem nejlepší maminka. Měla jsem ohromnou radost. Přišla jsem domů a koukla jsem se na místo kam já koukat nesmím a byla tam nějaká karta. A tak jsem si jì vzala a koukla jsem se do bankomatu kolik je na ní peněz málem jsem omdlela. Je na ní přes dva miliony. Byla jsem ráda že mám nějaké peníze. Po dnešní namaháve cestě jsme šli všichni spát ráno mě čeká balení a rozhovor s Magdou. Kluky tež čeká balení na dlouhou cestu do Bratislavy ráno jsem vstala udělala snídani. Nasnídaly jsme se všichni společně a pak sem kluky i když sem nechtěla vyhodila ale oni stejně musely si zabalit. Já si mezitím balila taky. Slyšela jsem jak se otevírají dveře. Už tu byla Magda. Jen sem jì pozdravila ani jsem jí neobejmula a šla si balit. Magda mi vtrhla do pokoje a řekla,,Kam se balíš?" Zeptala se s údivem v očích.,,Na Slovensko"Odpověděla jsem. ,,Ne tam nikdy!" Zakřičela na mě až jsem se lekla. ,,Proč nemůžeš mi to zakázat". Zvýšila jsem hlas. ,, Neřvi na mě nikam nepojedeš jsem tvá máma a mě budeš poslouchat" ,,Jenže ty nejsi moje máma" Hodila jsem po ní papír. Ona věděla co je to za papír a ani si ho nepřečetla.    Zakřičela na mě,,prostě nikam nepojedeš" zamkla za mnou. A já byla zamčená v pokoji. Lehla jsem si na postel a začala plakat.