Proč? Proč je to tak těžký

13.část

Sam už musel jít prý jde zařizovat pohřeb. Zamávala jsem mu a vzala si knihu jakmile zavřel dveře. Jsem si lehla na bok a myslela na mámu. Slzy mi stékaly po tváři jako perly. Nevěděla jsem co mám dělat. Běhém pár minut jsem usnula. Kolem půlnoci jsem se vzbudila s tím že nemůžu dýchat. Myslela jsem si že je to můj konec. Plíce jakoby přestaly fungovat bylo to strašně všude okolo doktoři. Až po asi pěti minutách sem polapila dech. Nikdo nevěděl co se se mnou děje. Šla jsem na rentgen. Musejí prý vědět co se stalo. Přišla jsem z rentgenu úplně unavená. Šla jsem hned spát, moc mi to ale nešlo usnout. Mám strach že je to něco závažného. Usnula jsem. Ráno jsem vstala a seděl u mě Sam. ,,Ahoj si už v pohodě doktoři mi to už řekly o té noci, prý výsledky za chvíli přinesou." Řekl mi Samuel. ,,Ahoj nevím co se to stalo vlastně co se v poslední době děje vše se rozpadá. Ná me narozeniny my umřou kamarádi kluk kterého miluji a máma. A den  po mým narozenínách mám záchvat proč je to vše tak složitý.?! " Dala jsem se do breku nemám na todle vše sílu už. Jsem zesláblá vše mě bolí. Mezitím přišli doktoři.,,Dobrý den slečno Brikotová jak se máte?" Bylo na doktorovy vidět že nenese dobře zprávy ba naopak jen ty zlé. ,, Už lépe můžete mi říct co mi je?. Byl skleslí nevěděl co říci a upřímně i já měla dosti strach.,, no asi přijdu rovnou k věci máte rakovinu plic. Musíme vám jedny odoperovat. Budete dýchat normálně, ale ne úplně nebudete už moct běhat a tak dále. " Málem sem se s toho sesypala. Já a rakovinu to ne. Budou mě operovat čekala jsem něco meně hrozného. Mohla jsem,ale očekávat to nejhorší. Budu to muset zvládnout nějak. Koukla jsem se na Sama. Sam koukal do země. A pak se koukl na mě chytl mě za ruku a řekl,,společně to zvládneme" pan doktor se usmál. A řekl,,máte hodného přítele.",,To si špatně vykládala jsme přátelé mám přítele (skleslí hlasem) měla jsem přítelé jeho bratra" Uvedla jsem vše na pravou míru. Nechci panu doktorovy lhát.,,Aha  omlouvám se nevěděl jsem to. Já už musím jít za pacienty nashledanou" Pan doktor odešel. Zítra mě čeká dlouhý den budou mě operovat snad to přežiju. Musím vidět otce. Musím ho vidět za každou cenu je to pomalu už má jediná rodina až na Magdu ale k nì se vrátit nechci, nechci jí už ani vidět. Usnula jsem. Ráno mě vzbudily jezdící kolečka, vezly mě už na operační sál. Snažila jsem se uvolnit. Na pusu mi něco dala a já začala vidět rozmazaně a pak už vůbec. Když jsem se probudila seděl vedle mě Samuel. V mém pokoji byl jenom Sam po chvíli přišel i pan doktor.,, Jak se cítíte po operaci? Operace proběhla bez komplikací" řekl pak doktor ,, Dobře už děkuji za optaní" řekla jsem. ,,Děkujem vám pane doktore" dodal Samuel ,, To je povinnost doktorů zachraňovat pardon ale já už musím jít zítra vás pustíme "