The Rejected wolf || Larry//ABO ✔

37.~Physically or mentally.~

Louis:

Sledoval jsem Harryho a v té chvíli se mi z očí spustily první slzy. "Hazz." vzlykl jsem, protože jeho rána na břiše začala krvácet a triko už trochu nasáklo. "Ani nevíš vlčku, jak mi hraješ do karet." zasmála se matka a přistoupila k Harrymu. Chtěl jsem po ní skočit, ale Don-Alfa mě držel na místě. "A teď Louisi udělej, co jsem po tobě chtěla, nebo ublížím... je mu." usmála se na mě matka a já začal hlasitě plakat. "Prosím, ne." Don mě pustil a já se zoufalýma očima podíval do Harryho zelených, které byly plny nenávisti a zoufalství. Přinutil jsem vlka, aby vylezl ven a zařval jsem bolestí, když jsem se začal přeměňovat. Pořád to bolelo, sice ne tolik, ale bolelo. Za pár minut jsem se opatrně postavil na čtyři packy a podíval jsem se na matku, která mě fascinovaně sledovala, jelikož mě nikdy neviděla ve vlčí podobě. "Vypadáš jako otec." zašeptala fascinovaně a já nechápal, protože můj otec byl hnědo vlk a nebyl bílý. Matka zatřásla hlavou a s nožem se ke mně přiblížila. Nic jsem nedělal jen jsem sledoval Harryho a čekal na to, až mi matka usekne ocásek.

Harry:

Byl jsem zoufalý a vyděšený. Bolelo mě břicho a můj vlk řval, jak jsem neschopných. Měl pravdu. Neochráním ani svou Omegu. Nezasloužím si Louise. Nezvládnu se o něj postarat. "Louisi nedělej to! Víš, přeci, že jsi výjimečný." zakřičel jsem a Louisova matka se zarazila a zamračila se na mě. Potom se usmála na Louise. "To je roztomilé, jak se Alfa snaží své Omeze namluvit, že je výjimečná, přestože ví, že je malá a slabá..." zasmála se Louisova matka a já se modlil, aby Louisovi došlo, že má abnormální sílu. Doufal jsem, že se vzepře své matce a zachrání se. A taky jsem doufal, že přijde smečka... Jednoduše jsem se snažil hledat cokoliv pozitivního na téhle situaci. Moc pozitiv jsem bohužel nenašel. Z břicha mi vytékalo stále víc a víc krve a já začínal být malátný. přestával jsem vnímat co se děje, místo Louise se objevila jen rozmazaná bílá šmouha a já ačkoliv jsem nechtěl, omdlel.

Louis:

V té chvíli kdy jsem viděl, že se Harryho oči zavřeli a matčina ruka se ke mně přiblížila a já po ní chňapl a zakousl se jí do ruky, kde držela nůž. Vykřikla bolestí a já využil veškerou sílu a odhodil jsem jí tlamou na druhou stranu místnosti. Všichni vyděšeně odstoupili a ze mě vyšlo hrdelní zavrčení, kterého jsem se lekl i já. Přistoupil jsem k Harrymu a olízl mu tvář. Než jsem stihl zareagovat, tak se na mě vrhl ze strany matčin manžel a zakousl se mi do krku. Vyjekl jsem bolestí a on mě přitiskl k zemi. snažil jsem se bránit, ale držel moje citlivé místo pevně a se zraněnou nohou jsem nemohl nic dělat. Zoufalýma očima jsem sledoval Harryho bezvládné tělo. Očkem jsem zahlédl naštvanou matku, která se k nám s krvavou rukou přiblížila a silně mě nakopla do obličeje. V té chvíli jsem i já ztratil vědomí.

Harry:

Cítil jsem něco vlhkého na své tváři. Otevřel jsem oči a spatřil jsem Louisovu matku s rukou od krve, jak kope Louise do jeho vlčí hlavičky a Louisovo tělo bezvládně padá na zem. Sebral jsem poslední síly a přeměnil jsem se čímž jsem se dostal z provazů. Zvedl jsem se a došel jsem mezi Louise a jeho matku. Tak se na mě podívala a zasmála se... "Bože... nechápu, jak si troška jako ty, získala srdce mého syna." Řekla pohrdavě a já zavrčel. "A víš co udělám? Chytíme si tě, počkáme až se Louis vzbudí, uřízneme ti tvůj ocas a pak se vrhneme na Louisův..." řekla a dva muži mě chytili do náruče... V tu chvíli jsem věděl, že nemám žádnou šanci se z toho dostat. A tak jsem jen sledoval, jak pokládá Louise na pohovku a přemýšlel jsem, jestli existuje soutěž o nejhorší matku roku... Protože tahle žena by vyhrála všechny ročníky... Sledoval jsem svého nádherného Omegu a vzpomínal jsem na chvíle s ním. Nikdy jsme sice neměli klid od zlých událostí, ale i tak ten týden s ním, byl nejhezčí v mém životě. Našel jsem někoho, za koho bych byl ochotný položit život. Našel jsem svou výjimečnou Omegu a jestli tady umřu, aby mohl žít... udělám to rád. Budu ho bránit, dokud nevyčerpám poslední síly. Teprve potom si budu jistý, že jsem pro něj udělal, co jsem mohl.

Louis:

Probrala mě ostrá bolest hlavy, vyšlo ze mě tiché zakňučení a opatrně jsem otevřel oči. Pohled mi padl na černého vlka, který ležel na zemi a sledoval mě svýma zelenýma očima. Rozhlédl jsem se kolem sebe a zjistil jsem, že celá moje rodná smečka je roztroušena po bytě a balí věci. Motala se mi hlava, ale i přes to jsem se postavil z gauče a seskočil dolu. Tiše jsem přešel k Harrymu a olízl jeho čumák, než jsem se od něj otočil a znovu se rozhlédl po všech v místnosti. Byl jsem rád, že mě ještě nezaregistrovali. "Jsi opravdu nenápadný." ozvalo se za mnou a já se prudce otočil na svojí matku, která měla obvázané předloktí a mě to připomnělo, když mě pokousala Christine. Postavil jsem se nad Harryho a zavrčel jsem. Nemohl jsem dovolit, aby mu něco udělala. Budu ho chránit stejně jako on chránil mě. Zacítil jsem poblíž přítomnost naší smečky a trochu se mi ulevilo. "Vím, že jsou tady." řekla mi, když si všimla, že jsem zavětřil. "Ale oni vás nezachrání." usmála se a já se podíval na kluka, který ke mně a Harrymu zamířil. Byl to ten, kterej mě zneužíval docela dost, Phill. "Ví, že jste tady vy dva a taky od Dona ví, že pokud se pokusí dostat dovnitř tak jejich černého vlčka podřízneme jako sele." zasmál se Phill a olízl se při pohledu na mě.

Harry:

Všiml jsem si nenasytného pohledu té Alfy. Zavrčel jsem a stoupl jsem si před Louise... Všichni se balili a já nechápal, jaky mají plán. Věděl jsem, že má smečka kvůli mě nezasáhne, ale nevěděl jsem, co dělat. Chvilku si nás nikdo nevšímal a tak jsem k sobě jemně přitiskl Louise. Podíval jsem se dolů. Z mého břicha skapávala krev. Rychle jsem odvrátil pohled. Nechtěl jsem riskovat, že zase omdlím... Najednou ten slizký alfa chytl Louise a sedl si s ním na pohovku... "Tak a teď se dívej, jak tvému přítelíčkovi maminka uřízne ocásek." zašeptal mu do ucha a Louis se mu vytrhl ze sevření, kousl ho a shodil ho z pohovky. Doběhl ke mně a stoupl si vedle mě, proti své matce... Ačkoliv tohle asi byla jedna z posledních chvil mého života, musel jsem se v duchu pousmát, jak je Louis roztomile malý. "Tak hoši, který z vás přijde o ocas první?" Zeptala se a Louis vystoupil z řady. Tak to ani omylem... Stoupl jsem si před Louise, otočil jsem se k němu čelem a dlouze jsem se mu zahleděl do očí. Otočil jsem se na jeho matku a ona se přiblížila s obrovským nožem.

Louis:

"Jste vtipní, jak se snažíte jeden druhého ochránit." zasmála se matka. "A jelikož teď tenhle černý přijde o ocas, tak Phille, než mu ho uříznu, tak si můžeš užít s Louisem, jak jsem slíbila." kývla ke mně a já se vyděšeně ohnal po Phillovi, ale ten byl rychlejší a přes tlamu mi přetáhl železný košík. Vyjekl jsem a bránil jsem se mu, když mě svým tělem přitiskl k zemi. Harry chtěl něco udělat, ale matka ho okamžitě zastavila, když ho chytla za jedno ucho. "Ssss, být tebou, tak nic nedělám, protože Phill je naštvaný, že mu jeho hračka utekla. Velice mu chyběla Louisova pusinka a pokud ty něco uděláš, tak mu nebude vadit Louise ihned podříznout. Klidně si užije i s jeho mrtvolou." zavrčela směrem k Harrymu a já hlasitě zakňoural. Tahle situace byla horší a horší a já se bál, že z téhle situace už ani jeden z nás nevyjde bez úhony. Harryho smečce by mělo dojít, že tak či tak vyjdeme z budovy mrtvý. Buď fyzicky, nebo psychicky.

Harry:

Už nebylo cesty zpět. Přijdu o ocas a Louise mi vezme nějaká odporná Alfa. Co když ho označí a já o něj přijdu na vždy? Hlasitě jsem zavyl doufajíc, že James pochopí, že mají přijít na pomoc. Věděl jsem, že já už dlouho nevydržím a doslova jsem se bál otočit. Nechtěl jsem vidět, co ten hajzl dělá MOJÍ Omeze. Cítil jsem svou smečku, ale bál jsem se, že sem vážně nepřijdou. Stál jsem připravený přijmout svůj osud... Už mi bylo všechno jedno. Když mi vážně usekne ocásek, ztratím víc krve a to bude můj konec... Cítil jsem chladnou čepel u kořene svého ocásku a to pro mě byl jediný signál, který mi stačil k tomu, abych znovu omdlel.